Jablko

Zapomeňte na 1984 i Muže z vysokého zámku, protože nejděsivější dystopickou vizi zítřků přinesl vyšinutý post-hippie, neo-biblický, disco-rockový muzikál Jablko. Snímek z roku 1980 zasazením děje do vzdálené budoucnosti léta Páně 1994 prorocky předjímá, že veškeré módní zlo osmdesátek dojde svého zrůdného vrcholu v devadesátkách. Především ale vykresluje svět, který se pod vládou zlotřilé hudební korporace proměnil v nonstop estrádu, kde se obyvatelstvo musí účastnit celonárodních tanečních čísel. Neposkvrněné dobro zde představuje páreček srdíčkových písničkářů, kteří se ale po vzoru Adama a Evy nechají zlákat pokušením masové popularity, když své duše zaprodají spartakiádně bombastickým disko koncertům. Za touto blouznivou vizí nestojí nikdo menší než béčkový megaloman Menahem Golan, který tímto počinem odstartoval své působení v čele společnosti Cannon Films. Až komerční fiasko jeho vysněného muzikálového spektáklu nasměrovalo firmu vstříc macho akčňákům s americkými nindži, Chuckem Norrisem či Jeanem Claudem Van Dammem, které ji proslavily. Jablko nejen že zůstalo ve své době nedoceněné, ale Cannon Films museli dokonce zaplatit nové plátno v premiérovém kině, které diváci zničili, když na něj znechuceně vrhali propagační gramodesky se soundrtackem k filmu. Na druhou stranu se z Jablka stal kasovní trhák v Maďarsku a Zimbabwe. Dnes se coby dost možná nejděsivější a nejabsurdnější muzikál všech dob těší nezměrné popularitě mezi vyznavači otrlostí. (Festival otrlého diváka)