Boab: "Seš přesně takovej, jakýho jsem si tě vždycky představoval." Bůh: "To proto, že nemáš žádnou představivost, ty blbá pičo." chch. Představuju si, že jsem promítač v kině a furt vidím ty profláklé klišovité filmy dokola, nic mě nepřekvapí a nebaví mě to. A pak přijde tohle. Něco, co se jen tak nevidí. Vybočuje to ze všeho, co kdy kdo natočil - ono asi s tou předlohou a scénářem od Irvina Welshe se ani není čemu divit. Všechny tři příběhy jsou tak ujeté, že se dá docela snadno zaručit, že na ani jeden z nich jen tak nezapomenete. "A ještě něco, Johne. Kdyby sis chtěl někdy zapíchat, tak se ozvi. Za pětku je tvoje." Všechny postavy jsou většinou strašné trosky, úchyláci, smažky, děvky, šukající socky, násilníci, líné svině a vyjadřují se většinou velmi sprostou mluvou... a to včetně Boha. Prostě něco, co Irvine Welsh umí. A umí to dobře. Hlavně tím, v jakých situacích se postavy ocitnou. Natočit pak podle toho film už pak moc umu nepotřebuje. Teda Paul McGuigan se nemá za co stydět, akorát to mimino z posledního příběhu mohlo být krapet líp udělané, no. Do toho všeho samozřejmě solidní ostrovní soundtrack. "Coco fuckin' Bryce!"
Snaha natočit takový druhý Trainspotting zkrátka nevyšla, ikdyž zase o úplný nezdar v plagiátorství se nejedná, na debut to není špatné, ale Paul McGuigan není Danny Boyle a na tomhle filmu je to sakra znát. Slušný film se mu podařilo natočit až napotřetí: Hra o smrti (2003) a Nabít a zabít (2006) s Brucem Willisem a Morganem Freemanem už bylo opravdu žrádlo a zřejmě již nepřekonatelný vrchol režisérovy tvorby.