Tchajwanské město pustoší agresivní virus, jehož přičiněním se lidé mění v sadistická monstra páchající ta nejhorší představitelná zvěrstva. Mladý pár se v tratolištích krve a vnitřností pokouší vzájemně najít a ze smutku vykřesat aspoň jiskru naděje.
Překvapivě brutální odnož zombie filmů křížená s odkazem na pandemii v kulisách Tchaj-wanu. Příběhově nic propracovaného ale napětí nechybí a krvavé scény jsou pro fandy krváků, hodně odvážné.
Brutální krvák.. Hlavně unikátní. Dává to logiku - základní zvířecí potreby: jídlo a sex :)))))) Podobné filmy the crazies (1973,2010), the happening (2008), 28 days later (2002), 28 weeks later (2007)... A další
Tradiční námět zombie pandemie se tu překlápí do sociálně kritického hororu. A to s nezanedbatelnou hrstí emocí, neboť ústřední zamilovaný pár si k sobě musí najít cestu přes hordy běsnících nakažených, a s místy neúnosným násilím. Zdejší zombie totiž dovedou dál komunikovat a funguje jim paměť, jen všechny sociálně vstřícné pohnutky vytlačí zuřivá touha ubližovat. Ta vede i k sexuálnímu uspokojení a infikovaní lidé si vraždění, mučení a mrzačení užívají neporovnatelně víc než všichni zloduchové z Hostelu, Grotesque a dalších torture hororů. Míra sadismu je opravdu neudržitelná, příkoří se děje každému bez soucitu a tvůrci mají kvalitní technické zázemí, tudíž spoustu pytlíků s falešnou krví doprovází ještě přesvědčivé masky. Hned první mord spočívá v polití horkým olejem a strhání rozleptané kůže z obličeje, následná scéna v metru je zřejmě tím nejbrutálnějším, co kdy filmová postava předvedla s nožem. I zde přitom vycítíme nadsázku a exploatační vytržení z reality, přestože film si zachovává dobovou relevanci odkazy na koronavirus a rostoucí komunikační propast mezi lidmi, kteří mají své displeje a na druhé neberou zřetel – tedy dokud jim nepotřebují drasticky ublížit. Jako příkladná asijská žánrovka to končí nečekaným uhnutím k morálnímu aspektu a degradující tempo perverze kompenzuje přesně gradovaná osobní linie.