Glowski
422 bodů •
10
Přesnější překlad názvu by zněl „Od konce světa si mnoho neslibujte“ – a po zkušenosti s filmem lze dodat: zejména spektakulární výbuchy a sentimentální loučení. Podle Judeho nejspíš zemřeme na přepracování ujařmeni zlými korporáty – a částečně to bude naše vlastní chyba, protože jsme zpohodlněli jako Dodo; ztratili schopnost intelektuálně kličkovat v současném světě, přišli jsme o přehled a nadhled.
Třebaže o režisérově politické agendě mám jisté pochybnosti a jeho „Konec světa“ obsahuje zkratky nebezpečně blízké odstrašujícímu příkladu Rubena Östlunda, nelze ignorovat markantní rozdíl v přístupu obou tvůrců. Jude programově neusiluje o canneské vavříny a oslovení mas, na jeho vystupování není nic chladně vykalkulovaného; z „Konce světa“ je naopak patrná potřeba komunikovat co nejvíc vlastních poznatků a myšlenek, které načerpal jako teoretik-intelektuál-cinefil, lokající kulturu plnými doušky, a homo politicus s jasně čitelným, vyhraněným pohledem na svět.
Judeův ohňostroj nápadů přitom drží pohromadě pevná formální kazajka. Svou metodičností může „Konec světa“ až nudit – relativně rychle lze popsat jeho kostru a všechny součástky –, na druhou stranu čím více tendujete k autonomnímu diváctví, čím více vás baví zkoumat různé detaily v rámci mizanscény, čím více intertextuálních odkazů (film, literatura, rumunská historie) rozpoznáte/budete chtít si dohledat – tím více se budete bavit. V tomto ohledu navíc „Konec světa“ dalece přesahuje možnosti literatury – popisu. Nevím o žádném současném hraném filmu, který by lépe zachycoval a tematizoval zkušenost pohybu mezi fyzickým a digitálním světem. Ve svém předchozím filmu si Jude pohrával s obrázky na rouškách, tady si hraje pozadím během hovoru přes Zoom.
Po mistrovských Barbarech a nadprůměrném Pichu Jude stvrzuje pozici současného tvůrce, jehož každý nový film je událostí. Pokud chcete podrobněji poznat strukturu "Konce světa", doporučuji recenzi z The Playlistu. Pokud chcete lépe poznat Judeho, doporučuju prakticky jakýkoli rozhovor s ním – jeden tradičně skvělý vyšel na webu Film Comment. V prvé řadě ale samozřejmě doporučuji vaší pozornosti Judeho dílo.
Třebaže o režisérově politické agendě mám jisté pochybnosti a jeho „Konec světa“ obsahuje zkratky nebezpečně blízké odstrašujícímu příkladu Rubena Östlunda, nelze ignorovat markantní rozdíl v přístupu obou tvůrců. Jude programově neusiluje o canneské vavříny a oslovení mas, na jeho vystupování není nic chladně vykalkulovaného; z „Konce světa“ je naopak patrná potřeba komunikovat co nejvíc vlastních poznatků a myšlenek, které načerpal jako teoretik-intelektuál-cinefil, lokající kulturu plnými doušky, a homo politicus s jasně čitelným, vyhraněným pohledem na svět.
Judeův ohňostroj nápadů přitom drží pohromadě pevná formální kazajka. Svou metodičností může „Konec světa“ až nudit – relativně rychle lze popsat jeho kostru a všechny součástky –, na druhou stranu čím více tendujete k autonomnímu diváctví, čím více vás baví zkoumat různé detaily v rámci mizanscény, čím více intertextuálních odkazů (film, literatura, rumunská historie) rozpoznáte/budete chtít si dohledat – tím více se budete bavit. V tomto ohledu navíc „Konec světa“ dalece přesahuje možnosti literatury – popisu. Nevím o žádném současném hraném filmu, který by lépe zachycoval a tematizoval zkušenost pohybu mezi fyzickým a digitálním světem. Ve svém předchozím filmu si Jude pohrával s obrázky na rouškách, tady si hraje pozadím během hovoru přes Zoom.
Po mistrovských Barbarech a nadprůměrném Pichu Jude stvrzuje pozici současného tvůrce, jehož každý nový film je událostí. Pokud chcete podrobněji poznat strukturu "Konce světa", doporučuji recenzi z The Playlistu. Pokud chcete lépe poznat Judeho, doporučuju prakticky jakýkoli rozhovor s ním – jeden tradičně skvělý vyšel na webu Film Comment. V prvé řadě ale samozřejmě doporučuji vaší pozornosti Judeho dílo.