liborek_
7 283 bodů •
4
Oproti velmi povedeným Písním o lásce je nejnovější film dvojky Honoré-Beaupain dost podstatný kvalitativní sešup. Řekl bych, že tahle francouzsko-česko-britská polévka je hustší než boršč a přitom chuťově plytčejší než tofu... Pár osobních dojmů: Do skoro dvouapůlhodinového filmu nacpat tolik vedlejších dějových linek a přitom ani jednou z nich pořádně nezaujmout, je docela výkon. A nic na tom nezmění ani to, že se film má odehrávat v průběhu padesáti let. Vedle Paříže se na chvíli ocitneme v Praze, Londýně a New Yorku, stihneme "naši" srpnovou okupaci i nálety 9/11, nahlédneme pod pokličku nevázané promiskuity, nejběžnějších sexuálních orientací a pohlavních chorob, poslechneme si pár písniček o lásce a... konec... Tolik řečí a tak málo emocí. Slibované melodrama, slibovaná elegie na ženskost a vášeň se rozpustili v chaotickém míchanci bez silného jednotícího motivu. Zážitek se redukoval na ojedinělé scény, které aspoň na chvíli dávaly zapomenout, že osudy jednotlivých postav jsou nám vlastně zcela lhostejné. Přitom stačilo (podobně jako např. v Písních o lásce) zkrátit stopáž o 40 minut a zaměřit se skutečně pouze na vztahy hlavních postav, které by byly propracovanější - např. na úkor nepotřebných úliteb Formanovi ve formě odkazů na okupaci ČSR či na úkor ne úplně smyslné epizody s Hendersonem. Pocit nostalgie nevyvolám tak, že na diváka chrstnu tisíce detailů a epizodek a celé to zakončím rádobyefektním návratem na stejné místo o padesát let později... Velké zklamání.
Beloved
Beloved, The
Bem Amadas
Die Liebenden
Los bien amados
Mylimieji
Os Bem-Amados
Szerelem nélkül soha
Ta paihnidia tis agapis
Ukochany
Влюбените
Возлюбленные
