Chrustyn
43 674 bodů •
4
Megalomansky výpravné historické drama, které však silně zaostává za klasikami jako "Ben Hur", "Cid" nebo "Spartakus" a jedná se spíše o rozcapenou a zbytečně upovídanou historickou fresku.
Komentáře a recenze 5
Dle počtu bodů
Pete69
32 609 bodů •
7
Klasický velkofilm padesátých let o důležitých historických událostech. Bylo jich natočeno mnoho a vypadají dosti podobně, jen záleží na ději. Zpracování také klasické, spousta herců, velkolepé kulisy a interiéry, monotónní hudba a dlouhé scény. Tento příběh mě zaujal a tak nemohu dát méně, než 70%.
xxmartinxx
22 532 bodů •
8
Podle románu z konce 19. století vzniká na začátku padesátých let dvacátého film odehrávající se v půlce prvního. Přijde mi velmi zajímavé, jak se tato tři velmi odlišná období záměrně i nezáměrně mísí do něčeho, co sice neodpovídá ani jednomu z nich (nejméně samozřejmě o tom, v němž se odehrává), přesto stojí za to tomu věnovat pozornost. Ta trojí dobovost mi přišla ze všech sandálových opusů, co jsem viděl, největší... I když by určitě šlo Quo Vadis přejít jako netrvanlivou megalomanskou zbytečnost, přijde mi zajímavější to na něm přijmout a pokusit se vidět i něco dalšího. 70 %
Fingon
16 896 bodů •
8
70%. Dnes už poněkud statický film s občasnými davovými scénami (obléhání paláce mi připomnělo vítězství rebelů v Equilibriu, jen ve větším:) a extrémně statickými vzpomínkami sv. Petra na Ježíš, ve kterých se herci nehýbají skoro vůbec.
lamps
15 317 bodů •
7.5
Důstojná adaptace vynikající knihy, jejíž motivační a psychologickou obsáhlost se tvůrcům skrze pár důležitých změn celkem povedlo znázornit. I když k dokonalosti má film v tomto ohledu pořád daleko - logicky se vypichuje linie cézarova odboje proti křesťanům, která směřuje k finále v aréně, ale nepřesvědčvě naopak působí linka romantická a přerod Vinitiovy osobnosti, který byl v románu klíčový. Závěr pak postrádá kýženou emocionální hloubku, na druhou stranu však dobře uzavírá velkolepou rekonstrukci historické římské etapy, již si každý spojí s krutovládou matkovraha a žháře Nera. Jeden z vizuálně nejepičtějších snímků své doby, jakkoli trpícího zjednodušováním a občasnou kýčovitostí.