Recenze filmu Beze mě: Šest tváří Boba Dylana

Komentáře a recenze 7

Chrustyn

44 025 bodů •3. 10. 2008

8

Když jsem se dozvěděl, že se jedná o snímek kde bude hrát šest herců Boba Dylana opravdu mě zajímalo jak to chce režisér zrealizovat. Nápad to je vskutku zajímavý a režisér film pojal opravdu zajímavým způsobem. Je zde šest herců, které předvádějí různé dekády tohoto legendárního zpěváka. Je zde černošksý kluk, který prezentuje Dylanovo mladí a pak tu máme několik dalších herců (včetně Cate Blanchett), kteří nám předvádějí jeho bouřlivý život plný drog a životních krizí. Režisér dostal k ruce výborné herce a celý film natočel opravdu zručně avšak pro "normálního" diváka velice složitě. Film se odehrává na přeskáčku a divák se v něm může velice snadno ztratit. Já osobně se nepovažuji za odborníka na Dylanův život a ve chvíli kdy se ve filmu objeví postava Richarda Gerea jsem se začal docela nudit a jeho postavu jsem nepochopil. Kvůli tomu jsem začal na chvíli uvažovat o nižším hodnocení ale režisérův přístup k natáčení tohoto experimentálního díla, skvělé herecké výkony a výborné Dylanovi písně, které vyvrcholí mojí oblíbenou "Like a rolling stones" mě přesvědčili o tom, že se jedná o vyjímečný a hodně povedený film.

Psisko59

32 877 bodů •26. 1. 2015

8.5

Výborný film o nejednoznačnosti umělecké osobnosti nejvlivnějšího folkrockového písničkáře a možnostech jejího uměleckého ztvárnění. Je to rozhodně dílo k zamyšlení, snaží se o filozofický nadhled, o studii vnitřních pocitů Dylanových posluchačů i Dylana samého. Angažování několikanásobného "alter ega" je možným řešením (jedno z nich, Cate Blanchett, není až tak šokující - prostě vypovídá o vlivu Dylana na početné publikum opačného pohlaví).

kunafix

20 062 bodů •10. 4. 2008

6

Všemohoučí kamera ukázala, jak to vypadá, když si s ní někdo dá záležet. Skvěle nasnímané - hlavně černobílé pasáže jsou v zajímavých prostředích. Celkově ty černobílé pasáže jsou lepší. Nějakej Bob Dylan mi je celkem jedno, protože netrpím syndromem uctívat ho. Koneckonců nikdy tam není nikde řečeno, že to je film o něm, jen tam hraje jeho hudba. Já nechci hodnotit jeho hudbu, to by dopadlo tak na hvězdičku na dvě. Ale to zpracování a originalita a ten nápad, to už je něco jinýho. To ten film dostává fakt do úplně jinýho rozměru. Navíc Todd Haynes si vybral samý dobrý herce a taková Kate Blanchett, to bylo něco neuvěřitelnýho (akorát podotýkám, že ten blitek byl naopak dost uvěřitelnej). Celej film je protkán zajímavejma myšlenkama a zajímavejma poznatkama (i když se všema nemusí člověk souhlasit, ale aspoň se nad tím zamyslí). Hodně písnišek se dobře hodí do děje (nebo spíš děj se dobře přizpůsobil těm písniškám). Takže: plusy rozhodně převažují nad mínusy. Ale něco mi furt říká, abych to s hodnocením moc nepřeháněl. Ale z uměleckýho hlediska je to za plnej počet.

filmfanouch6

12 644 bodů •16. 7. 2020

8

Bob Dylan patří mezi nejslavnější hudebníky světa o kterém se dá říct, že bylo velmi těžké víceméně v rychlosti vysvětlit jeho veřejnou image a hudební styl, protože jich Dylan dodnes vystřídal několik a už proto bylo jasné, že pokud se Bob Dylan dočká filmové biografie tak bude před tím daným filmařem hodně zásadní oříšek. A tím scenáristou a režisérem, který se rozhodl příběh Boba Dylana odvyprávět se rozhodl být Todd Haynes. Beze mně: Šest tváří Boba Dylana ovšem není životopisem v tom pravém slova smyslu. Film obsahuje Dylanovu hudbu a víceméně zásadní momenty Dylanova života, které jsou zde trošku upraveny k obrazu svému, Todd Haynes zde ale pracuje s faktem, že není Dylanovy kariéry černobílý a v každém odvětví jeho ranného života a kariéry je ztvárňován Bob Dylan různými šesti herci a krom Christiana Balea, Heatha Ledgera či Richarda Gerea dokonce také Cate Blanchett! Už tento fakt dělá z Šesti tváří Boba Dylana něco velmi neobvyklého a po lineární stránce dosud dost možná dříve neviděný filmový zážitek, který se ale naštěstí Toddu Haynesovi nerozpadl pod rukami a servíruje jeden nejzvláštnějších a zároveň nejlepších hudebních biopiců všech dob. Je jedno zda zrovna trávíte čas s Bobem Dylanem jakožto básníkem Arthurem Rimbaudem, Bobem Dylanem jakožto pastorem Jackem Rollinsem nebo Bobem Dylanem jakožto psancem Billy McCartym. Je jedno zda je film zrovna černobílý nebo normálně barevný. Je jedno zda film zrovna představuje Dylanovi názory a pohledy na svět nebo se jen na pozadí obrazu poslouchají parádní písně. Je to jednoduše silný zážitek ve kterém vlastně téměř jméno Bob Dylan nezazní a přesto je zcela naprosto očividné, že pořád sleduje film, který je právě o Bobu Dylanovi. Beze mně není na první pohled divácký vděčný film a po stránce vyprávění je to díky častému přeskakování z jedné etapy Dylanova života na druhou občas vlastně tak trochu zmatečné a možná je škoda, že se každá libovolná etapa neodehraje do konce aby byla následně nahrazena další. Zároveň ale skutečně platí, že je každá z šesti možných kapitol funkční sama o sobě a i když jsou za mně některé pasáže (Bob Dylan jako Jude Quinn v podání Cate Blanchett, Bob Dylan jako Robbie Clark v podání Heatha Ledgera) záživnější a zábavnější než ty druhé (Bob Dylan jako Billy the Kid v podání Richarda Gerea) výrazně záživnější a pocitově silnější, vyloženě slaběji zpracovaná etapa Boba Dylana tu vlastně vyloženě není. Funguje to i díky faktu, že je všech šest představitelů Boba Dylana jsou naprosto parádních a výkon takové Cate Blanchett a následné porovnávání s reálným Bobem Dylanem je něco neuvěřitelného, což ale platí i třeba o Christianu Baleovi nebo Heathu Ledgerovi. Už Dylanovo mládí ztvárněné Marcusem Carlem Franklinem je naprostá castingová trefa a ještě lépe se v tomhle ohledu Beze mně chválí v tom případě pokud si o kariéře Boba Dylana a jeho různých etapách divák udělá menší rešerše. A pak už se tenhle zcela originální projekt chválí v podstatě sám. Jedna etapa zrcadlí Dylanovo bouřlivé období spojené s rozvodem, druhá zase například Dylanovu existenciální krizi, která se u něj objevila v 60. letech. V rámci Beze mně se člověk dostane do Dylanovi duše velmi výrazně a to především když se objeví Ben Whishaw, který jakožto Arthur Rimbauld zase ztělesňuje Dylanovi odpovědi, kterými reagoval při rozhovorech. Už v rámci tohoto je s Beze mně spojen strašně potencionálně zajímavý rozbor jedné tvůrčí duše, který je ve finále dost možná ještě komplexnější než se mohlo zdát. A je tak ve finále vlastně jedno jestli Boba Dylana obdivujete nebo je vám lhostejný. Zajímavý zážitek je z toho v každém ohledu. Jak to v případě experimentálních filmů bývá tak nemusí Beze mně: Šest tváří Boba Dylana vonět každému. Každému filmovému divákovi se ale naskýtá možnost vidět něco nevšedního a i proto stojí volný Dylanův biopic rozhodně za doporučení. Něco takového se totiž jen tak nevidí a i přes to, že nejsem z I´m Not There nadšený jsem minimálně okouzlen jeho formální stránkou, která má na to aby se časem z filmu stal menší zásadní filmařský milník. A potencionálně dostal nové generace k Bobu Dylanovi. Těžký úkol, už díky kouzlu tohoto filmu ale rozhodně není nemožný.....

stantheman

2 399 bodů •20. 8. 2014

7.5

Neotřelý nápad , jak zpracovat biografii. Nejpřekvapivější Cate Blanchett v jedné z podob Boba Dylena...skvělá...vtipná...Film , ktzerý stojí za větší pozornost.

Ancaz

139 bodů •5. 12. 2012

8.5

Zatraceně dobrý snímek. Obvykle nechápu umělecké snímky, protože jsem na ně až příliš racionální, zde jsem však po hodině a půl sledování zjistila, že chápat film nemusíte. Zde jde o přiblížení osobnosti a k tomu se nedá říct více, než že se jim to zatraceně povedlo. V každém z nás se celý život perou protichůdné tendence, nálady i názory a u umělců to je snad ještě markantnější. Jak přenést na plátno složitost osobnosti a krásu uměleckého ducha? Takhle.