Kikudžiro (Kikujirô no natsu) je japonský film režiséra Takešiho Kitana. Hlavním hrdinou příběhu je devítiletý Masao, který žije se svou babičkou. Jednoho dne chlapec objeví fotku své matky, kterou nikdy nepoznal, a rozhodne se ji najít. Uteče proto z domova a na cestě dlouhé stovky kilometrů mu dělá nečekaného společníka Kikudžiro, babiččin soused, kterého k cestě donutila manželka, aby chlapec necestoval sám. Na oba čeká dobrodružství plné nečekaných setkání a událostí, na které nikdy nezapomenou.
Kitano, tentokrát prakticky bez krve a pouze s jedním mafiánem, vypráví melancholickou road movie o cynickém muži a jeho malém doprovodu. Kitano naštěstí neumí být sentimentální a právě díky tomu je tato pomalá a nijak výrazná road movie, docela zábavná a originální.
Tohle mě hodně bavilo. Krásná roadmovie malého chlapce a jeho "strejdy", který je rozený potížista, drzoun a vulgární polokriminálník.. avšak s dobrým srdcem. Je to lehce vulgární, absolutně free a trošku bláznivé, celé to do sebe i přes pár nesmyslných scéna zapadá a Takeshi Kitano mě svým výkonem dostal.
Malý Masao se o prázdninách celkem nudí. Ale naštěstí má svérázného strýčka, který se rád baví sázením na cyklistické závody, a rád mladého využije na to, aby hádal čísla. Poté se společně vydávají za jeho matkou, kterou malý Masao nikdy nepoznal. Po cestě potkají Podivného strýčka alias pedofila z parku, který nutí Masaa stáhnout si kalhoty, ale na strýčka si to už nedovolí. Hoši cestují především pomoci stopu. Strejda je dost hrubý a neomalený a nejraději všem říká "hovado", "parchante" nebo "sráči". V hotelu si dokonce vymane na recepčním to, aby je odvezl, protože jsou to zloději předražení. Potkají také mladý páreček, kde týpek umí skvěle dělat robota a holka zase žongluje. Strejda to od ní okouká a nakonec se to naučí, na rozdíl od plavání nebo stepu. A ti hodní strýčkové a motorkáři rozveselí pomocí různých her a pomalovaných obličejů malého Masaa, na kterého mamka jaksi zapomněla a založila si novou rodinu. Film je na jednu stranu veselý a plný vtipných situací (díky strýčkovi), na druhou stranu melancholický a smutný, obzvláště díky hudbě a také je zde trocha té fantazie a vtipných obrázků mezi scénami. Nebylo to špatné a aspoň mi to trochu zvedlo náladu ve zkurvenou neděli, kdy jsem byl navíc marod. Jo, a strejda se jmenuje stejně, jako tento film!