Írsko, 60-te roky minulého storočia. Dievčatá a ženy, ktoré viedli ľahký život, stali sa obeťami znásilnenia, alebo sú slobodnými matkami, odvádzajú do kláštora . Žiadna z nich však netuší, čo ju čaká za múrmi, kde si má odpykať trest. Tvrdá práca je asi to najmenšie zlo. Musia čeliť despotickému a ponižujúcemu zachádzaniu rádových sestier a najmä matky predstavenej, ktorá tvrdí, že robí všetko pre ich dobro a odvoláva sa na vôľu božiu. Režisér Peter Mullan pozbieral materiál na svoj film v ešte donedávna existujúcich Írskych polepšovniach a sám bol šokovaný z krutých výchovných praktík, o ktorých verejnosť nemala ani tušenia.
Hodně těžký a depresivní film o těžkém životě žen v klášteře. Skvělé herecké výkony a zajímavý příběh nezachrání nudu a celkový fakt, že se jedná spíše o ženskou záležitost, ve které nedokážu najít to co ženské publikum.
Je téměř neuvěřitelné, jak bylo ještě v devadesátých letech nakládáno s ženami, které uklouzly, nebo si to klidně i zavinily.. ale tohle je silná káva. Film mě bavil od začátku do konce, mám tyhle útrapné filmy rád, obzvlášť ty podle skutečných událostí.. prostě to musí v každém vzbudit emoce. Vizuálně to vypadá, jako šedesátá léta, i když v klášteře spíše ještě o 100 let zpět. Herecké výkony dobré, některé skvělé. Bavilo..
Přízračný film o tzv. Magdaleniných prádelnách, od roku 1922 despotických praktikách katolické církve v Irsku vůči ženám - nejen vůči prostitutkám, jak bylo původně uvažováno, ale proti jakkoli vzdorovitým a katolickému normativu odporujícím ženám nebo těm, s nimiž si společnost a především všemocná církev nevěděla rady(obětem znásilnění, zlodějkám chleba z hladu, dcerám vdov, nepohodlným služkám, sirotkům, ...). Mnohokrát si kněz nebo jeptiška nic netušící oběť odvlekli přímo z domu, proti její vůli.
Do deseti prádelen byly posílány takzvané „padlé“ ženy a dívky bez domova, označované jako „problémové“. V klášterních prádelnách řízených třemi řády ženských křesťanských kongregací (zejména řádu Sester Dobrého pastýře) vykonávaly neplacenou manuální práci. Některé ženy se do Magdaleniných prádelen dostaly za trestné činy (většinou prostituci nebo život v nesezdaném soužití) , některé třeba jen za jízdu bez jízdenky. Po přijetí do prádelny dostaly dívky nové jméno a byly připraveny o veškeré soukromí. Od rána do večera praly pláště, povlečení pro nemocnice nebo armádní ubytovny. Jejich život se zredukoval na fyzicky namáhavou práci a modlitby. Dny trávily s rukama ponořenýma do studené vody a očima pálícíma od bělidla a obsluhováním těžkých žehliček. Od ranních hodin pozdě do noci, šest dní v týdnu, dvaapadesát týdnů v roce. Správně o sobě mluví jako o otrokyních, za celodenní dřinu nedostávaly plat. Jeptišky se často vyžívaly v jejich ponižování a týrání, mnohé bitím připravily o možnost mít děti. "Boží záměry" jeptišky prosazovaly křikem, urážkami, pranýřováním, posměšky, zostuzováním před nastoupenou prádelnou. Většina přeživších se dodnes nedočkala omluvy a odškodnění. "Nejotřesnější vzpomínky jsem ve filmu neoživil, bál jsem se, že by byly pro diváka příliš odpudivé," uvedl režisér Padlých žen. I tak jeho snímek děsí.
Otrocké podnikání v irských křesťanských institucích (podporované a tolerované státem - uprchnuvší ženy policie stíhala a vracela násilím zpět) vzkvétalo plných čtyřiasedmdesát let. Poslední prádelna byla zavřena v roce 1996.
(Zdroj: http://xman.idnes.cz/magdaleniny-pradelny-kaznice-katolicke-cirkve-fqm-/xman-s)
Člen rady Arts Council na filmovém festivalu v Benátkách, Valerio Riva, protestoval proti ocenění tohoto díla, s tím že jde údajně o propagandistický film, srovnatelný např. s nacistickou tvorbou Leni Riefenstahlové.