Tarsem Singh. Filmový malíř. Ode dneška si na tohohle chlápka budu dávat pozor. Ten černobílý začátek společně s větou "David Fincher and Spike Jonze present" mi naprosto vyrazil dech, ikdyž jsem z něj nechápal vůbec nic. Pak , když se děj přesunul do nemocnice a Roy začal vyprávět 5-ti leté zvědavé holčicce dobrodružný příběh o lásce, přátelství a pomstě, byl jsem stejně jako malá Alexandria jedno velké ucho a čekal jak příběh skončí. Roy, ale nechtěl nic zadarmo a tak malá Alex, aby slyšela příběh celý, musí udělat takovou malou službičku....Po skončení filmu jsem si znovu pustil ten nebarevný úvod a byl to ten poslední kousíček do celé skládánky. V brzké době snad přijde ještě jedno zhlédnutí a pak i možná plný počet hvězd. 8/10
Po vizuální stránce naprostá špička, Tarsem je prostě malíř a je to cítit v každém záběru, hudba je vynikající, masky kouzelné a příběh krásný. Jenže film je moc dlouhý, herci jsou spíš průměrní než dobří a tempo značně proměnlivé - jsou scény, které berou dech a jsou úseky, kdy tlačíte film kupředu očima. Krásný film, který je bohužel jen krásný... 70%
niekomu jednoduchy pribeh moze vadit ako i celkova farebnost a stylizacia, ale ja mam pre tarsema slabost a naplno som si pribeh o kaskaderovy a malej dievcine vychutnal, hlavne vdaka dokonalym (i ked dost videoklipovym) zaberom a celkovej vizualnej originalite...
Po shlédnutí třetího Tarsemova filmu mám podezření na nějakou psychickou rozpolcenost jíž režisér trpí, ta roztříštěnost nemůže být náhodná a já začínám být na pochybách jestli bych Celu hodnotil tak vysoko, kdybych ji viděl dnes. Opravdu kromě několika krásných záběrů jsem tomuto spletenci bez pořádných hereckých výkonů, ale i bez scénáře nepřišel na chuť a film mě celkově nudil. Jen estetizace záběrů zkrátka není pro mě.
Neznámý, ale geniální snímek The Fall naprosto vyhovuje mým idejím a jeho dokonalost mě nepřestává ohromovat. Jde o vizuálně impozantní záležitost – a to od barevných kostýmů po reálnou architekturu – s výrazným hudebním doprovodem a potemnělým dějem, který balancuje mezi skutečným a smyšleným světem. Kvůli nepřímočarosti je divák odkázán na nespočet detailů, o to zábavnější je pak sledování.