Články o Constantine

Být fotogenický a mít herecký talent jsou široké pojmy a každý nemůže před kamerou působit jako Robert Redford či Alain Delon. Z některých slavných tváří čiší bázeň, strach a děs, čehož schopní režiséři samozřejmě dokážou kreativně využít. Říct o herci, že svým pohledem nahání hrůzu, rozhodně nemusí být nic negativního či dokonce urážlivého. Spousta rolí to ostatně vyžaduje a následujících jedenáct mužských osobností umělo či stále svede své rysy a grimasy vyvléct z komfortu, jaký si obvykle spojujeme se sledováním charakterních hvězd stříbrného plátna. Být zneklidňujícím hercem bývá cool nejen v hororech a tito pánové jsou toho nehynoucím důkazem.

Constantine rozhodně uzrál s časem. V době premiéry se přitom jednalo o vlažně přijatý, nepříliš ceněný film za jeho změkčení tvrdé předlohy a přiblížení se mainstreamovému publiku. O dvacet let později se přesto mnozí hlasitě dožadují sequelu a označují originál za jednu z (nej)lepších komiksovek. Částečně za to může nostalgie, částečně uzrání diváckých priorit, kdy se snímek obzvlášť v porovnání se současnými marvelovkami nezdá být tak sterilním a unylým, jak se zdálo v době jeho premiéry. Už dlouhá léta pak vyhlížíme, jestli se tvůrci rozhoupou k pokračování, a ti se zas a znovu dušují, že na nás myslí. Nyní jsme zase o krok blíž.

O Keanu Charlesi Reevesovi se už mnoho let říká, že na place Draculy nejspíš pochytil od transylvánského knížete pár triků a přestal stárnout. Dnes nám však nezbývá než se vetřít s možná nečekanou zprávou, že v Libanonu narozený herec slaví 60. narozeniny. Syn anglické matky a amerického otce podědil evropské, havajské a asijské předky. Od nějakých šesti let vyrůstal ve Spojených státech a Kanadě, velký vliv však na něj měla osoba čínské babičky, jejíž étos ve velké míře přijal za vlastní. Jeho dospívání poznamenala četná matčina manželství (s otcem se přestal stýkat ve svých třinácti, což už bylo mnoho let po rozchodu rodičů). Není divu, že v důsledku nestálosti a nejistoty okolo sebe se Reeves stal problémovým dítětem, vyloučený byl ze čtyř středních škol. Jedním z mála světlých bodů jeho mládí byl zájem o dráhu profesionálního hokejisty. Nakonec se jím nestal, dnes ho známe jako jednoho z nejmilovanějších hollywoodských herců. Během jeho hvězdné kariéry ho pronásledovaly nedůvěra veřejnosti v jeho talent i osobní tragédie, všechny překážky ale překonal a dnes platí za milovanou ikonu. Připomeňme si 8 z jeho nejlepších rolí.

Constantine z roku 2005 je typickým příkladem filmu, který byl ve své době považovaný za trestuhodně bezpečnou a poněkud unylou adaptaci mnohem odvážnější a drsnější komiksové předlohy. Po letech se okolo něj však rozprostřel dostatečně silný nostalgický opar, aby veřejnost začala žíznit po návratu Keanu Reevese v roli cynického lovce démonů. Z někdejší hvězdy Matrixu se navíc stala lukrativní memová celebrita podpořená úspěchem Johna Wicka, projekt se tedy nakonec skutečně dal do pohybu.

Od chvíle, kdy ve Fargu z roku 1996 nacpal nebohého Stevea Buscemiho do drtičky, se Peter Stormare definitivně zapsal do mysli publika. Švédský herec, jenž dnes slaví sedmdesáté narozeniny, na stříbrném plátně vzbuzuje strach a respekt. V rozhovorech však hýří historkami ze zákulisí natáčení a dokazuje, že filmový průmysl a práci s kreativními lidmi zbožňuje. A je vděčný za to, kam to ve velké konkurenci dotáhl. Pokud mu napíšete obdivný dopis, rozhodně na něj prý odpoví.

Na první pohled se jedná o negativní téma. Hollywood nepřestává resuscitovat a prodlužovat zajeté série a po mnoha letech oživuje filmové postavy, které by se už dle selského rozumu vracet neměly. Jejich popularita však mnohdy přetrvává a chystaným projektům mohou vlít do žil novou krev. Bez nich by ostatně ani neměly valný smysl, a jak ukázal třeba Top Gun: Maverick, poctivá nálož inovativní nostalgie se nesmí podceňovat.

Herecké kolegy přiváděl svým metodickým herectvím na place k šílenství. Manželce vyhrožoval smrtí. Zřekl se Hollywoodu a pourážel, koho mohl. Shia LaBeouf, který šel kdysi z jednoho blockbusteru do druhého (Constantine, Já, robot, Indiana Jones a Království křišťálové lebky, série Transformers), je bezpochyby talentovaný, avšak také nevyrovnaný člověk. Nyní se zdá, že konečně našel vnitřní klid.

Gabriele Amorth, jenž zemřel roku 2016, je nejproslulejším exorcistou moderní doby. Třicet let působil jako vrchní vatikánský vymítač a napsal sérii knih, v nichž se svou mýty opředenou činnost pokoušel přiblížit laické veřejnosti. Italského kněze, jenž údajně provedl desítky tisíc obřadů exorcismu, nyní ztvárňuje Russell Crowe v americkém hororu Papežův vymítač, vycházejícím z Amorthových memoárů. A bohužel také z tradic a klišé hollywoodských filmů o démonech a posednutí, které marně následují efekt původního Vymítače ďábla.

Špatné recenze nemusí nutně znamenat, že film neuspěje u publika či alespoň u určité části, z odsuzovaných či přehlížených děl se pak lehce stanou klasiky či kultovky. To je případ následujících jedenácti snímků, které navzdory kritickým odsudkům v kinech jednoznačně vydělaly nebo se časem zapsaly do pomyslného zlatého fondu kinematografie.

Začátkem měsíce vyšla očekávaná hororová hra The Callisto Protocol, v níž se hlavní role ujal Josh Duhamel (série Transformers) a v jedné z vedlejších postav září Karen Fukuhara (Kimiko z The Boys), přičemž herci hře propůjčili nejen svůj hlas, ale i tvář.