Další Wellesův vynikající skoro-Shakespeare. Požitkářský a nakonec trpký Falstaf je další jeho vynikající charakter i film - pokud pro Wellese něco platí, tak že uměl dokonale vytěžit sám sebe.
Historická klasika Orsona Wellese, na níž se zub času podepsal víc než dost. To by možná nebyla relevantní výtka, ale když Welles o dvě dekády dříve natočil Kanea, jenž je i dnes formálně pozoruhodně aktuální, tak strnulost Falstaffa je překvapivá. Divadelní dialogy a monology jsou pochopitelné, stejně jako dnes už trochu úsměvná bitva, jejíž hektičnost a střihová skladba je ovšem (s přihlédnutím k rozpočtu) zajímavá. Příběh, slepený z několika her, je sám o sobě výborný a se silným koncem, za pozornost stojí i důmyslné a výrazné kamerové pohledy. Jako celek mě ovšem Falstaff moc nebavil, asi přílišná očekávání. Tak pozor na ně.
