Krásný a laskávý film s naprosto fantastickými výkony Jacka Nicholsona a Helen Hunt, který se prostě musí vidět víckrát. Minimálně kvůli skvělým hláškám Jacka Nicholsona.
Jack Nicholson v roli starého mládence s obsedantně kompulzivní poruchou, málokdo by to zahrál lépe.. je to pan Herec. Komedie se skvělým scénářem, která pobaví, ale má i silnou zbytečně nepřislazovanou citlivou stránku. Tenhle film mám prostě rád. 80%
Po hodině to bylo za jasných pět, ale pak film začne ztrácet a konec to úplně "podrtil" svojí cukrkandlovostí. Věděl jsem, že to k němu spěje - ale tak moc? Škoda...
Výborný Nicholson, který filmu dal tvář a jeho jízlivé poznámky jsou hlavním poznávacím znamením snímku. Sympatická Helen Hunt a ve své možná nejlepší roli Greg Kinnear. Prostě hodně netradiční romantika, která sklidila zasloužené úspěchy. 8/10
Melvin Uddal (Jack Nicholson) je opravdový neurotik - potřebuje tu správnou servírku (Helen Hunt), věci tam kde mají být a navíc ho pěkně rozčilují psi. Je zvyklý na staré pořádky a dal by se vystihnout slovem prudič. Když z práce vyhodí jeho oblíbenou servírku zhroutí se mu celý svět. A to ještě neví, že se do ní zamiloval. A aby toho nebylo málo, homosexuály, které přímo nesnáší se scházejí v sousedovic bytě. Když ale jeho homosexuálního souseda (Gregg Kinnear) ošklivě zmlátí a okradou, musí se postarat o jeho psa Virgilla. Něco se tu musí změnit.
Příležitostný filmový režisér a jeden z autorů ,,superúspěšných“ Simpsonů James L. Brooks se po čase vrátil k hranému filmu a jen tak mimochodem natočil obrovský hit a jeden z nejlepších filmů roku. Kromě nadprůměrného dobře vybalancovaného scénáře je jištěn hereckými výkony celého tria Jacka Nicholsona, Helen Hunt a Gregga Kinneara.
Film patří jednoznačně Jacku Nicholsonovi, který od začátku do konce skoro nesleze z placu, vyšperkovává vtipné scény, prohlubuje chvilky dojemné a přímo vnucuje divákovi odpověď na otázku, který že herec je tím nejlepším? A já jako velký obdivovatel pana Nicholsona mám tento snímek neodbytně vyznačen v kolonce toho nejlepšího, co mi dosud kinematografie nabídla. Samozřejmě obrovskou zásluhu má i skvěle plynoucí režie Jamese L. Brookse, herecké projevy Helen Hunt a Grega Kinneara a bohatý scénář nesoucí řadu humorných i smutných příhod ze všedního života.... ale i to všechno nechal Nicholson o pár úrovní za sebou.
Víte, co se mi na tom líbí nejvíc? Že všichni mají pravdu. Tak trochu. A tu svou. Melvin je sarkastický, sobecký, ale přímočarý. Carol je hodná, ustaraná, ale občas trochu příliš kritická. Simon je hodný, důvěřivý, ale málo "uzemněný". Dohromady tvoří perfektní trojici.
Jaké úsměvné situace dokáže Nicholson vytvořit v situacích svého obsedantně kompulzivního chování...
A k tomu výborný dabing. Kdo z mladých ještě neviděl, nechť to honem napraví.
(9.12.2020)
Nestálá utahaná romantická komedie... Jack Nicholson je skvělý, snad už ve svojí tolik typickém typu postavy, ano v posledních 25 letech neměl vážnější roli, kdy takhle zamručená póza mu už zůstala. Celkově jsem asi čekal daleko více, hodně se to vleče akce a překvapivě i interakce je pramálo. 55%
//JÁ: Ne! Je to možné? To snad nemůže být pravda. MÉ DRUHÉ JÁ: Vy to znáte? JÁ: Právě že ne. Ale tohle se mi ještě nestalo. A že už jsem viděl několik filmů. Ale za celou dobu svých zhlédnutí jsem se s tím nesetkal. Četl jsem o tom, to ano, ale že bych to někdy na vlastní kůži zažil, to ne. To by mě ani ve snu… MÉ DRUHÉ JÁ: A co? Co se stalo? JÁ: No, co? Láska na první pohled! Jak jsem ji uviděl, okamžitě jsem se zamiloval. Ale nemyslete si, že je to nějaká povrchní známost. To je na celý život. To je hluboký, trvalý vztah. Fuj, to mě to vzalo!// Kdo nepoznal Cimrmany, tak dohnat a kdo vydržel až sem, tak dočíst (a kdo poznal, že nejsem normální, doktora nevolat, stejně by jen kroutil hlavou). Skutečně je tomu tak, že Lepší už to nebude je láska na první pohled, protože jsem se stihnul zamilovat do fantastického scénáře, kouzelně civilní Helen Hunt, i do nespočtu skvělých hlášek, které od teď nebudu mít problém citovat a srát tím ostatní. Člověk si po včerejšku díky IMAX projekci Oppenheimera připomene, co umí filmové médium po technické stránce, jen aby o den později hleděl na tento skvost a připomněl si, co umí film napsaný od srdce. V ten moment nepotřebujete obrovské plátno, dunivý zvuk, pohyblivé sedačky, kouř, výbuchy a sexy ženský v rychlých autech, kde jeden chlápek v třikrát větším tílku říká "Rodina" [pro správný efekt číst s pokusem o hluboký hlas a ideálně i mumlat], ale stačí vám telka, notebook, nebo i jen displej těch svítících sviní, do kterých dneska všichni čumíme, protože o zbytek se postará ten pravý film sám.