Typická normalizační detektivka. Pomalá, bez atmosféry, bez napětí, nudná. Ale se solidním příběhem. V dnešní rychlé době už těžko uspěje a tak může sloužit akorát tak k nenáročnému odpočinku.
Veeelmi pomalé vyprávění podle povídky Hany Proškové "Prostý případ statistiky". Narkománie byla ještě v plenkách a kriminalisté používali taková dnes už nezvyklá označení jako "práškař" nebo "toxikoman". Chvílemi je to poutavé, chvílemi otravné, podle toho, kdo zrovna hraje.
Velmi slabá krimi od hrobaře českého filmu Otakara Fuky, jehož synek rozdával rozumy v Cinemě a teď na různých portálech. Trápící se Lukavský v roli, jen snad Oldřich Vízner něco předvedl. Adolf Filip vyvolává spíše smích než lítost. Jen pro silné povahy.