Recenze filmu Deník venkovského faráře

75%

Journal d'un curé de campagne

1951

1h 55mFilm
  • Francie

Komentáře a recenze 4

Dle počtu bodů
lamps
lamps
15 327 bodů
5
Pěkně koncipované do takřka knižní recitace, která zdůrazňuje vnitřní pohnutky hlavní postavy a její rostoucí pochybnosti na úkor dramatické zápletky, ale tááááák nudné a jednotvárné, až to prostě hezké není. Mechanicky poskládané scény a jejich vyznění jsou uhrančivé a očistné leda tak pro zarytého křesťana, pro nás průměrné alkoholiky to je jenom nezáživná a minimalistická Bressonova onanie...
Milandob
Milandob
8 900 bodů
4
priklad ako sa nema zfilmovat kniha, kde je to co divak vidi na platne je i opisovane vnutornym monologom hlavnej postavy. claude laydu je vynikajuci ako i kamera. bresson je "klasik" ale dennik venkovskeho farara i ked nakruteny v 50tych rokoch posoby dojmom ako by to bol jeden z prvych zvukovych filmov z konca rokov 20tych...
marie-kolarova
marie-kolarova
2 980 bodů
8
Zvláštní půvab a poesie. Na druhé straně, vyjadřování pomocí symbolů vyžaduje odstup od konkrétního místa a času a nepoužívat prostředky, které jsou tak přímočaré. Farář nemůže jíst nic jiného než tvrdý chléb a víno. Jeho postava je poměrně neživotná, a to ne kvůli jeho nemoci. Ježíš měl lidskou tvář a sdílel s lidmi jejich starosti a radosti. Hodoval s nimi. Mladý farář se s lidmi neví rady a ani příliš se sebou. Trpí, ale proč vlastně. Dvě hodiny zmítání ve vlastních pochybách je delší čas, než je nutné pro skutečně intenzívní vyjádření.
Smazaný uživatel
0 bodů
8
Útrpný pohled venkovského faráře, který Laydu nasazuje v první minutě filmu, na mě působil velmi hrůzostrašně - bylo mi jasné, že už ho nesundá. Což se i potvrdilo, jenže mi přišlo, že Bresson se právě tomu trpitelství tak trochu vysmívá. A pokud nevysmívá, tak aspoň točí tak, že se mu musím vysmívat já. V podstatě je to film s nesnesitelným protagonistou, který nedokáže plnit své povinnosti, neustále se zmítá v bolestech fyzických a psychických a bez přestání se kvůli tomu lituje. S věřícími komunikuje ve frázích a pár úspěchů, kterých se dočká, mu osud prakticky ihned maže. Má to být metafora nemocné církve, která už dnes nedokáže nikoho skutečně vést a jejíž úspěchy už zdaleka nedorovnávají počet selhání? Asi nemá. Asi to má být hluboké podobenství o Ježíšově utrpení. Ale nedokážu nad tím jihnout jako Bazin. To ale neznamená, že můj zážitek nebyl, myšleno zcela v dobrém, silný, i když jiným směrem.

VOD žebříčky