Lino Ventura jako dobrodruh a opravdový "drsný chlapík" v trochu pomalejším ale zábavném dobrodružném filmu o cestě za pokladem a hlavně o kamarádství až za hrob.
Osmdesátá léta a další dobrodružný snímek o honbě za pokladem, který se zabývá také zásadní hodnotou života, jako je přátelství. Morriconeho hudba si výborně podmaňuje ducha filmu v souladu se scenériemi skalnatých hor, peřejemi, vodopády, jezery a vůbec krásnou kanadskou přírodou. To je ale asi tak všechno. Ani trojice předních francouzských hereckých es, jakými jsou Lino Ventura, Bernard Giraudeau a Claudia Cardinale nezachraňuje podivnou zmatečnost děje. A to je v příběhu takřka absence dějových zvratů. Ventura a Giraudeau svým způsobem tvoří neochvějný duet, ale slabý scénář jim moc šancí zrovna nedává. A Cardinale je vedena spíše v pozadí, což je vůbec na takový film škoda. V jednoduchosti sice krása je, ale tady se to nějak podivně minulo účinkem. Samotný začátek sice napětí vyvolává, ale každou další minutou stopáže se vše vytrácí do obyčejného oddechu, takřka televizního konceptu. Ve své době snímek žánrově fungovat mohl, ale dnes je už poněkud ohlodán zubem času. Ve spleti námětově podobných snímků však není jediný.
Ti lidi mi jdou na nervy. Jenom chlápek ducha mdlého, místo aby ohlásil loupež, tak ukradne to, co chtěli ukrást postřílení zloději a sám s tím zdrhne. Přitom vošulí i svoje dva indiánské kumpány. Bedny se zlatem (jak tu tíhu sám přemisťoval, je záhadou...) z vlastní blbosti utopí pod vodopádem a pak se je složitě snaží vyzvednout... Mezitím je výplňový děj místy nudný, místy trapný. Ach jo.