liborek_
7 283 bodů •
8
Občas se stává, že jdete odlehlou cestičkou někam do neznáma, nic od procházky neočekáváte, avšak oči máte pozorné a najednou v trávě uvidíte blyštivý kamínek... Tím kamínkem někdy může být i film, jenž je trestuhodně zapomenutý, neznámý, skrytý v záplavě všeljakého balastu, tím kamínkem může být tento snímek Krzysztofa Zanussiho. To se holt stává, i když mně poslední dobou dost často... čím to? Rok spokojnego slonca je krásný i když smutný a beznadějí nasáklý film o dvou lidech, mezi kterými navzdory jazykové bariéře vykvete velmi silný vztah. On je americký voják, který přijel v roce 1946 do Polska vyšetřovat válečné zločiny, ona je vdova, která žije sama se svou nemocnou matkou. Setkají se v ne příliš romantickém okamžiku, avšak důsledky to pro oba má významné. Jejich láska je obklopena všeobecným zoufastvím, obavami z budoucnosti a vůbec poválečnou depresí, kdy kdo může, prchá za hranice... Film je to smutný, ovšem jde pod kůži, je silný. Zpočátku jsem se zdráhal uvěřit vztahu, který stojí jen na gestech a příležitostných tlumočnících, ale pak jsem pochopil. Filmové fanoušky navíc jistě potěší odkaz na Fordův film Přepadení, který hraje též významnou roli v závěrečné scéně. 4 1/2