Dovolím si jít tak vysoko, protože se mi líbí, jak je z odstupu vyprávěný příběh oživen tak blízko zameřenou a pohybující se kamerou. Jistě je to legrácka s velmi omezeně nadefinovanými postavami, a celé je to vlastně beze hlubšího smyslu (kterého ostatně nedosáhne ani ta postava televizního režiséra), ale pocitu jisté komplexnosti se docílí. Navíc je to hrozně svižné.
