Během 20. let minulého století dosáhla ve Vietnamu vlna nevole vůči francouzským kolonistům svého kulminačního vrcholu. Hnutí odporu bylo zformováno, čas zbývající do začátku prvních ozbrojených rebelií odkapával stále rychleji. A Francouzi pochopili, že jejich poslední šancí, jak odvrátit devastační střet, je začít využívat skvěle vycvičených, bojová umění ovládajících tajných agentů, kteří proniknou do buněk rezistence a rozloží je zevnitř. Lidí, jako byl Le Van Cuong. A právě jemu nyní připadá úkol pomstít smrt vysokého francouzského důstojníka vraždou jednoho z hlavních vůdců rebelů. Cuong ale přijímá tento úkol se smíšenými pocity. Ačkoli prošel francouzským vzděláním, stále se cítí být kdesi v hloubi duše Vietnamcem a především už nestojí o to prolévat další krev rodného lidu pro pochybné ideály svých chlebodárců. Během setkání s rebelovou dcerou Vo, do níž se brzy zamiluje, se pak tyto jeho vnitřní rozpory ještě více prohloubí. Zvítězí láska, nebo smysl pro povinnost?
Vietnamský Ong-Bak s podobně nicotným příběhem ale bohužel výrazně horší akcí, které navíc není dost a nudná vata mezi akčními scénami je až k nepřežití.
Po výborné první hodině těžké zklamání. Od scény ve vesnici už jsem nepokrytě fandil koloniální armádě a u vlaku jsem už jen netrpělivě kroutil hlavou a čekal na konec. S trošku realističtějším scénářem by to asi bylo na plný počet.