Recenze filmu Osud člověka

Komentáře a recenze 4

Pete69

33 970 bodů •9. 2. 2025

7

Na Sovětské poměry dosti odlišný film, ve kterém nevidíte spousty hrdinných rudoarmějců, ale obyčejné lidi a vojáky trápené válkou. Protiválečný snímek, který je opravdu koukatelný a vyskytuje se v něm pramálo politické propagandy. Hezký snímek.. 70%

lamps

15 357 bodů •3. 5. 2016

7.5

Bondarčuk sice občas příliš osekává charakter lidskosti na kýčovité a jednoduché filmové motivy, ale přesto (nebo právě proto) mu pod rukama vykvetl nádherný pacifistický příběh o jednom obyčejném člověku v neobyčejně zlých časech. Žádná dobová propaganda, pouze syrový pohled na válečné hrůzy a následky optikou výpravného světového filmu, který nad ostatní nevyniká, ale své důležité místo si v dějinách nejen sovětské kinematografie bezpochyby zaslouží. Hlavně několik scén (vodka s nepřítelem, závěr v autě) se řadí svou výpovědí mezi ty nezapomenutelné...

junxi91

6 913 bodů •30. 11. 2023

6

Klasická ruská/sovětská deprese o těžkém osudu lidí, které semlela ta jejich tzv. Velká vlastenecká válka. Němci se k sovětským vojákům chovali otřesně a na začátku války je nepovažovali ani za lidské bytosti. Hlavní hrdina si prošel peklem, ale přesto si v sobě udržel lidskost a naději na lepší budoucnost, v tom shledávám největší inspiraci tohoto díla. Andrej Sokolov se živí jako řidič a žije si takovou tu sovětskou idylku. Má manželku, dvě dcery a také syna. Jednoho dne však německá amráda zaútočí na SSSR a Sokolov je během rychlé invaze zajat. Nejprve je s ostatními spolubojovníky zavřen ve zničeném kostele, poté skončí v nacistickém koncentračním táboře, kde jsou komisaři, komunisti, důstojníci a židi stříleni. Němčouři zastřelí třeba doktora, který léčil zraněné spolubojovníky. Táboru velí nacistická bestie jménem Müller, před kterou však Andrej prokáže obrovskou odvahu a za to je ušetřen a ještě dostane chleba. Jednoho dne zajme německého důstojníka i s dokumenty a ujede s ním z tábora za frontovou linii. Je za to vychválen a dostane měsíc dovolené v rodné Voronězi. Zde se dozvídá, že jeho žena a obě dcery zemřely během bombardování města a zbyl mu jenom syn, který je kapitán u dělostřelectva. 9. května válka skončí a Andrej se dozvídá, že i jeho syn padl. Andrej je nyní osamělý a pracuje jako řidič náklaďáku daleko od domova - v Urjupinsku u Stalingradu. Zde se setká s malým chlapcem Vanyou, který zůstal sám, protože jeho otec se ztratil a jeho matka zemřela při bombardování. Dvě osamělé duše se dají dohromady, Andrej se vydává za Vanoyova otce a oba tak mají novou naději do života. Film je tedy dost ponurý a vykresluje Němce jako cynické a bezohledné bestie, ale zase v něm není ten komunistický a rusácký vlastenecký patos, což oceňuji. Přesto to však byla strašná depka a cítil jsem se po tom dost vnitřně prázdný.