liborek_
7 283 bodů •
4
Upřímně řečeno, Malta Story je pro mě zklamáním. Jelikož jde o jeden z mála filmů, popisujících události Bitvy o Maltu v letech 1941-42, těšil jsem se jako malý kluk na strhující drama podepřené vynikajícím výkonem Aleca Guinesse a doplněné množstvím autentických záběrů na bombami poškozená maltská města. Bohužel jen část z toho se vyplnila.___ Bitva o Maltu je významnou kapitolou II. světové války a maltské historie vůbec, jejíž připomínku lze spatřit v kříži britského krále Jiřího VI, který dnes tvoří součást maltské vlajky. Malta byla za války důležitým strategickým bodem Středozemního moře, který Britové se statečnou a hrdou pomocí maltských obyvatel využívali k napadání zásobovacích plavidel pro Rommelovy jednotky Afrikakorpsu - ostrov byl Angličany nazýván "nepotopitelná letadlová loď" . Tento film, částečně inspirovaný osudem anglického pilota Adriana Warburtona, v kostce popisuje značnou část této bitvy, včetně honby na tanker Ohio; neopomene zmínit strádání obyvatel nedostatkem potravin, udělení zmíněného ocenění (což činí s náležitým patosem) nebo načrtnout skutečný příběh domorodého špiona sloužícího italské vládě.___ Historická věrnost je však jedna věc a zvládnutí filmařského řemesla věc druhá. Scénář je totiž strašně slaboučký a nepříjemně schématický: Anglický archeolog por. Peter Ross, má namířeno do Egypta, ale nepřízní osudu je mu souzeno zůstat na nepřátelskými nálety sužované Maltě. Zde se jako průzkumný pilot zapojí do válečných akcí a ve chvílích volna se zamiluje do maltské dívky, která pracuje v operační místnosti RAF. Jedním z velkých zklamání je též mizerné herectví všech zúčastněných, včetně hvězdného Aleca - toporné, minimum emocí i když občas patetické... Úsměv vyvolávají mnohé situace korunované hloupými dialogy (např. okamžik, kdy na zamilovanou dvojici po vystoupení z pověstného maltského autobusu zaútočí německý Messerschmitt... ten smích a úsměv v dívčí tváři tam působí jaksi nepatřičně).___ Samostatnou kapitolou, o které by se dalo dlouze diskutovat, je použití archivních týdeníkových záběrů. Film jimi překypuje, naprosto všechny bojové akce jsou vlastně sestříhané autentické záběry. Díky nim se můžeme opravdu na okamžik přenést do roku 1942 a pozorovat, jak z dělostřeleckých baterií, umístěných v pevnostech Fort St. Elmo či Fort Ricasoli při vstupu to Velkého přístavu, britové ostřelují německé bombardéry. Můžeme zhlédnout trosky budov ve Vallettě, letecký pohled na města Vittoriosa, Senglea, záběry na Lower Barracca Garden vedle níž ještě nestojí Great Siege Bell, postavený až později na památku právě bitvy o Maltu. Toto přidává filmu na dokumentární hodnotě. Ovšem je otázka, jestli to zvyšuje kvalitu vlastního filmu - vždyť je to vlastně chlubením se cizím peřím... Neshledávám nic zajímavého na záběru dvou vojáků pronášejících toporným způsobem špatně napsaný dialog a za nimiž současně běží jeden z archivních záběrů vojáků stojících u kanónu.. To je důvod, proč jsem byl z filmu značně rozčarován - minimum napětí, špatní herci a do toho romantické záběry na ostrov Filfla a procházka megalitickým chrámem Ħaġar Qim... Pokud bych se díval očima nezaujatého člověka, který nemá k Maltě žádný vztah, propadl by film zcela (v 50. letech se dá najít tolik o třídu i dvě lepších válečených filmů). Za lokace, závěrečnou scénu v operační místnosti a ze sentimentu - 2 a 1/2*
Histoire de Malte
Historia de Malta
I mesogeios flegetai
Tonnerre sur Malte
Una storia di guerra