Recenze filmu Bestie Karla

54%

Karla

2006

1h 39mFilm
  • USA

Komentáře a recenze 4

Dle počtu bodů
martin-mickey-stusak
martin-mickey-stusak
37 118 bodů
8
Snímek je především temnou psychologickou sondou jedné vražedné ženy, jejichž kořeny sahají až do Česka. Jde o skutečný případ, který vzbudil veliké vášně veřejnosti, takže nebylo překvapením, že po tom okamžitě sáhli filmoví tvůrci. Vypravěčský styl zvolili krapet netradiční, ale po oné psychologické stránce velice silný. Karla má být brzy propuštěna a tak musí podstoupit pohovor z psychiatrem, kterému postupně odvypráví svůj příběh. A tak na střídačku sledujeme onen pohovor a velmi brutální dějství plný beznaděje, týrání a masochismu, který nenechal nikoho klidným. Vyprávění není nijak rychlé, ale zato je velice důrazné na dané skutečnosti. Šokující atmosféra by se dala krájet a byť to celé evokuje až k hororu, tvůrci to dokázali ukočírovat a přinesli film, který mnoho živé akce sice nepřinese, tudíž může i značně nudit, ale zato poukáže na silný osud ženy, která se dostala na scestí.
kOCOUR
kOCOUR
7 124 bodů
4
Unyle nakroucená sonda do života přihlížející spoluvražedkyně postrádá všechno, co by mít měla - především emocionální přesah a alespoň jednu šokující scénu. Laura Prepon zná navíc bohužel jen jeden herecký výraz. Šedivý průměr, který patří rovnou na video.
vs78
5 205 bodů
0
Úplně o ničem. Čekal jsem, že mě to vtáhne do děje a budu to hltat jak pravý thriller, ale to se nestalo ani náhodou. Dost blbě natočené. 27.03.2007
Petržela
6 bodů
10
Bestie Bestie Karla
(filmová studie perverze)

Americký film Bestie Karla (Karla, 2005) se v českých kinech začal promítat necelý rok po propuštění "hlavní hrdinky" českého původu Karly Homolky (narozené 4. května 1970 v Port Credit, Ontario, Kanada) z vězení. Dvanáctiletý trest si odpykávala v kanadských věznicích v Kingston, Saskatchewan, Jolliete. Poslední měsíc a půl strávila v jednom mužském vězení, kde ji nevyhrožovaly zabitím spoluvězenkyně, ani nedostávala výhružné telefonáty zvenku.
Dne 4. července 2005, dvě hodiny po propuštění, Homolce položil Joyce Napier, reportér Radio – Kanada, otázku: "Dnes vycházíte z vězení a říkáte, že nečtete noviny. Ale v novinách se objevila analýza Vaší dohody s Korunním soudem. Jsem si jistý, že i když jste nečetla noviny, že jste slyšela o této dohodě s Korunním soudem, kterou právník Vašeho bývalého manžela nazval "Obchod s Ďáblem"... Dostala jste sníženou sazbu v případě vražd Kristen French a Leslie Mahaffy. Trest snížený na dvanáct let. A nakonec Vaše role byla stejně velká jako role Paula Bernarda. Hovořili jsme o Vás jako o ženě, která trpěla syndromem týrané manželky a že jste byla pod jeho vlivem. Když o tom uvažujete dnes, vidíte samu sebe stále jako oběť?" Homolka odpověděla: "Zaprvé, každý, kdo říká, že jsem měla stejnou roli jako on, nezná tento případ. To je první věc. A zadruhé, ano, byla jsem pod jeho vlivem."
Co se vlastně stalo? V devadesátých letech minulého století kanadskou veřejnost vyděsila série znásilnění, únosů a sexuálně motivovaných vražd dospívajících dívek. Film režiséra Joela Bendera zachycuje životní příběh dvojice sériových sexuálních vrahů – Paula Bernarda (Misha Collins) a Karly Homolky (Laura Prepon). Příběh, který Karla Homolka vypráví soudnímu psychologovi (v originále soudnímu psychiatrovi), doktoru Arndtovi (Patrick Bauchau), jenž má po osmi letech vězení doporučit nebo nedoporučit soudu její žádost o podmínečné propuštění na svobodu. Doktor Arndt posuzovanou osobu vyzývá, aby byla otevřená a sám jí slibuje, že se bude snažit o nepředpojaté hodnocení. Divák se může nechat vtáhnout do role psychologa a pracovat na jejím soudně znaleckém posudku.
Dne 17. října 1987 se Karla Homolka ve svých 17 letech seznámila s Paulem Bernardem, kterému tehdy bylo 23 let, v hotelové restauraci. Později se zjistilo, že v době jejich seznámení Bernardo již znásilnil několik dívek ve Scarborough a na předměstí Toronta. Na jaře roku 1990 začal Homolku nazývat svojí sexuální otrokyní a těžce ji zneužívat. V listopadu téhož roku byl vyslýchán dvěma policejními detektivy na základě upozornění, že odpovídá portrétu pachatele znásilnění ze Scarborough. Bernardo dobrovolně odevzdal vzorky vlasů, slin a krve za účelem provedení soudně znalecké expertizy. Policii trvalo 26 měsíců, než provedla rozhor vzorků.
Na Štědrý den Bernardo spolu s Homolkou uspali její patnáctiletou sestru Tammy, které do alkoholu namíchali hypnotikum Halcion a na obličej jí dali látku napuštěnou inhalačním anestetikem Halothane, jež Homolka odcizila na veterinární klinice, kde pracovala. Potom Tammy, která upadla do bezvědomí, společně znásilnili. Incident se odehrál v přízemí rodinného domu Homolkových, rodiče v té době spali v horním poschodí. Oficiální příčinou smrti bylo vdechnutí zvratků a udušení.
Bernardo a Homolka si pronajali dům na předměstí Port Dalhousie. Dne 15. června 1991 Bernardo potkal v noci čtrnáctiletou Leslie Mahaffy. Přinutil ji, aby si k němu sedla do auta a odvezl ji k sobě domů. Bernardo a Homolka ji několik dní sexuálně zneužívali a scény nahrávali videokamerou. V jedné scéně se Homolka před kamerou maluje a pak dívku znásilní. Nakonec dívku zabijí. Bernardo rozřezal cirkulárkou její tělo a jednotlivé části zalil do betonu. Pozůstatky Mahaffy nalezl v Gibsonově jezeře náhodný rybář 29. června 1991 – v den kdy se Homolka vdávala za Bernarda.
Dne 16. dubna 1992 jeli manželé spolu autem. Bernardo si vyhlédl patnáctiletou dívku Kristen French, která kráčela po chodníku. Homolka vystoupila z auta s mapou a předstírala, že zabloudili. Bernardo s nožem v ruce přinutil dívku, aby nasedla do vozu. Ve svém domě ji několik dní sexuálně zneužívali a mučili. Dívku zabili před odjezdem k rodičům Homolky na velikonoční svátky. Dne 30. dubna bylo její tělo nalezeno v Burlingtonu.
Homolka opustila svého manžela v roce 1993 poté, co ji Bernardo, jenž stupňoval agresivní útoky vůči ní, zbil tak, že musela být hospitalizována. Bernarda zavřeli 6. ledna 1993. Dne 1. února, po 26 měsících od získání vzorků, policie zjistila, že Bernardova DNA je shodná s DNA pachatele znásilnění ze Scarborough.

Filmové kritiky zdůrazňují výborný herecký výkon Laury Preponové, její psychologickou hloubku, mnohovrstevnatost výrazu a věrohodnost, výkon Mishi Collinse a Patricka Bauchau však v tomto smyslu neoprávněně upozaďují. Připomeňme si scénu, ve které Bernardo přinutí Kristen French, aby sledovala televizní vysílání, ve kterém ji její rodiče ujišťují, že udělají všechno pro to, aby ji našli. Dívka pláče a v obličeji Paula Bernarda (Mishi Collince) se zračí zřejmé uspokojení. Je tak šťastný, že se jí chlubí s hudbou, kterou sám natočil a do rytmu dělá taneční gesta. Soudní psycholog (Patrick Bauchau) se snaží přistupovat ke Karle Homolce vstřícně a otevřeně. Dokonce jí na první setkání přinesl čokoládu, protože ví, že ji má ráda. Na druhou stranu se nebojí vězenkyni konfrontovat s faktem, že zabila svoji patnáctiletou sestru Tammy. Jeho usměvavá tvář a úsporná gesta dávají divákovi možnost, aby do něho promítal svoje pocity a svoje momentální řešení otázky, jestli je Karla spolupracující oběť, nebo spolupachatelka.

Divák, který není soudním psychologem nebo psychiatrem se může domnívat, že odborník díky svému vysokoškolskému vzdělání, profesionálnímu postoji a vědeckým metodám není vystaven vnitřním pochybnostem, předpojatostem a sympatiím. Ale opak je pravdou. V případě známého sériového sexuálního vraha, nekrofila a kanibala Jeffrey Lionel Dahmera, který páchal zločiny v Milwaukee ve Spojených státech amerických v přibližně stejné době jako Paul Bernardo a Karla Homolka, psychiatr Dr. George Palermo z Milwaukee County Mental Health Center, svoje hodnocení uzavřel, že posuzovaný trpí velice závažnou antisociální poruchou osobnosti. Dahmera charakterizoval jako sexuálního sadistu a lháře, který si může přikrášlit určité detaily vražd, jako je zohavení a kanibalismus, ale spíše popisuje svoje fantazie než to, co se skutečně stalo. Uvedl doslova: "Není to tak špatný člověk, i když udělal, to, co udělal." (Ewing, C. P.; McCann, J. T.: Minds on Trial: Great Cases in Law and Psychology, New York, Oxford University Press 2006)

V závěru filmu se divák dozví, zda psycholog podlehl manipulativním tendencím Karly Homolky nebo je diagnostikoval a zda doporučil nebo nedoporučil soudu její podmíněné propuštění na svobodu a také si může přečíst před závěrečnými titulky část znaleckého posudku. Po odchodu z kina si může klást otázku: Jak se ze sedmnáctileté studentky, která v době seznámení s Paulem Bernardem dokončovala střední školu, stala "bestie"? Podrobnosti případu neznáme, protože Korunní soud nařídil zákaz jejich publikace, aby chránil rodiny obětí. Možná má pravdu francouzská psychoanalytička Janine Chasseguet – Smirgel, která se domnívá, že všichni v sobě máme "perverzní jádro", které se může za určitých okolností aktivovat. Koneckonců není sledování podobných filmů také projevem perverze?



PhDr. et PaedDr. Miroslav Petržela
klinický psycholog – psychoterapeut
sexuologické odd. Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně

soudní znalec v oboru klinická psychologie

VOD žebříčky

VOD žebříčky