Recenze filmu 12 opic

Komentáře a recenze 56

Brenan88

47 170 bodů •6. 3. 2017

10

Další z mých velmi oblíbených filmů. Tentokrát se před kamerou sešli mí dva oblíbenci Bruce a Brad a opět se jedná luxusní majstrštyk. V žánru Sci-fi jen těžko budete hledat konkurenci,protože 12 opic je bravurně zahranou a zrežírovanou podívanou,která člověka nikdy neomrzí.

Chrustyn

43 674 bodů •31. 3. 2007

10

Perfektní a na sledování hodně náročná sci-fárna se skvělými herci a neuvěřitelnou atmosférou. Nejvíce se mi na filmu líbila jeho volnost pro diváka. Na konci filmu si totiž každý musí udělat obrázek sám o čem to vlastně bylo.

martin-mickey-stusak

36 556 bodů •6. 3. 2018

10

Že je vcelku složité cestování v čase po dějové stránce scenáristicky dobře uchopit by mohli vyprávět i čeští filmaři pracující na slavné komedii ´Zítra vstanu a opařím se čajem´. Jim se to však povedlo a Hollywood měl dokonce v plánu remake, ale děj byl pro ně tak zamotaný, že nakonec od toho opustili. Svou složitostí je to podobné i s tímto počinem, který je inspirovaný krátkometrážním experimentálním francouzským snímkem z roku 1962 ´Rampa´. Jedná se o manipulaci prostoru napříč časem, takže psychologická část hraje stěžejní roli u hlavní postavy, kterou výborně zahrál Bruce Willis. Podobné je to i u role Brada Pitta, který byl za to dokonce nominován na Oskara. Dějově jde o hrozbu vypuštění smrtícího viru a snahu tomu zabránit. Že jsou k zabránění tohoto skutku vysláni vězni není nijak překvapením. Použita je i známá šablona, kdy vězeň je vyslán do určitého roku, ale dojde k omylu a tak se ocitne v roce ve zcela jiném. A o problém je postaráno. Dějové složitosti je učiněno za dost a je s podivem, jak si s tím režisér Terry Gilliam poradil. Jeho vize je úžasná. Úhly kamery, využití stínů, depresivní místa i výběr kostýmů mají dohromady svůj smysl a vytváří jedinečnost. Na scénáři pracovalo více lidí a je to znát. Vše má svůj smysl a je patřičně vysvětleno. Dvouhodinová stopáž se zdá být akorát. Události mají prostor a naopak se nic zbytečně neprotahuje. Nad tímto snímkem klobouk dolů, neboť co se týče takovéhoto žánru, tvůrcům se podařilo takřka nemožné. Doplněk: ´Ve filmu je použitý model cestování v čase, podle kterého není možné změnit cestou zpět v čase budoucnost (vše už se jednou stalo a změna není možná) – ti, kdo se o to pokusí se jen složitě zapletou do okolností příběhu a nakonec zpravidla zjistí, že tím, že chtěli budoucnost změnit, vlastně mají podíl na jejím vzniku. Vše se nakonec stane právě takovým způsobem, jakým se to stalo.´

Pete69

32 458 bodů •9. 9. 2017

8

Parádní sci-fi. Záchrana světa pomocí cestování časem.. vlastně nic nového, ale tady je příběh pěkně propracovaný a film má Bruce Willise ve vrcholné formě. Skvěle zahrál Brad Pitt, který byl šílenec, jako z partesu. Pěkné nestárnoucí sci-fi, které jsem si oblíbil.

xxmartinxx

22 532 bodů •2. 9. 2008

10

Gilliamův nejprovařenější kousek je dost možná i jeho nejlepším nepythonovským projektem. A je tu Willis, tak není co řešit. Zábavné, chytré, nápadité... Nevím, že by tomu něco chybělo...

muzz

18 035 bodů •14. 12. 2013

10

Jeden z nejsmutnějších filmů vůbec. A zároveň nejskvělejší film Terryho Gilliama, podle mne.

• Terry Gilliam
• Bruce Willis
• Brad Pitt

• ta beznaděj něco změnit

Sheldon

16 079 bodů •15. 11. 2015

10

V blízké budoucnosti je těžký zločinec Cole (Bruce Willis) vyslán na průzkum zamořené planety Země. Po této úspěšné misi je vyslán do roku 1995, aby zjistil něco o organizaci 12 opic, která má zřejmě na svědomí zkázu lidstva. Jenže omylem je vyslán do roku 1991, kde je pochopitelně hospitalizován na psychiatrii. Zde je neustále obtěžován jedním schizofrenikem, kterému Cole řekne domněnku, že lidstvo je zkažené a mělo by přežít jen zvířectvo. V psychiatrii se Cole seznámí s doktorkou Reillyovou, která mu pomůže uprchnout a Cole se může konečně vrátit do budoucnosti. Poté je vyslán opět do jiné doby a nakonec se mu konečně podaří dostat do roku 1995, kde chce splnit svůj úkol. Seznámí se tak s vůdcem skupiny 12 opic, který je totožný se schizofrenikem z neúspěšné mise v roce 1991. Finální scéna, která už tak dost nejednoznačný a mimořádně náročný film postavila před diskutovanou pointu filmu, kterou odmítl prozradit i sám režisér, umožnila aby diváci na film nezapomněli, šli na něj i vícekrát a zvolili si ho kultovním. Ovšem při vyslovení jména Terryho Gilliama to není až zas tak neobvyklé, neboť filmy jako Král Rybář a Brazil prosluly svou nejednoznačností. Film byl oceněn nejen díky skvělému scénáři, ale i díky dalšímu vynikajícímu výkonu Brada Pitta, který získal za ztvárnění narušeného teroristy Zlatý Globus.

lamps

15 315 bodů •28. 5. 2016

9

Geniální! Terry Gilliam je znám svou zcela originální a specifickou tvorbou, kterou dovedl u 12 opic k naprosté dokonalosti. Nestává se každý den, aby byl snímek od začátku do konce tak nápaditě a brilantně zrežírován a aby působil obrazově a především dějově tak pestrým a promyšleným dojmem, že nezbývá než znovu zasunout DVD do přehrávače a ponořit se do té filmové poezie s ještě větší intenzitou. Twelve Monkeys není přelomovým dílem jako Kubrickova Odyssea a svou, v dnešní době již rutinní vizuální stránkou nezvedá diváky ze sedadel, ale zásluhou doslova nadčasového příběhu, skvělých hereckých výkonů a nekonečné fantazii jednoho filmového štábu rozhodně patří mezi klenoty světové filmografie.

filmfanouch6

12 644 bodů •21. 9. 2016

8

Terry Gilliam pro spoustu lidi představuje především jednoho ze členů britské komediální skupiny Monty Python, jeho umělecká kariéra ale sahá mnohem dál. Nejenom, že je Gilliam výtvarník ale stal se široce uznávaným filmovým režisérem, který spolurežíroval Monty Python a Svatý grál, později se ale též ujmul režie snímků jako Brazil nebo Král rybář. Po druhém zmíněném filmu poté následoval pravděpodobně jeho nejslavnější film- 12 opic. 12 opic spadá do kategorie filmů o cestování v čase a nikdy se tento film nestal tak populární jako Terminátor, Návrat do budoucnosti nebo Na Hromnice o den více, přesto jde ale o kultovní záležitost, která pohled na filmy o cestování časem tak trochu redefinovala. 12 opic si hodně vyhrává se svým velmi originálním a specifickým vizuálním zpracováním a hned tímto se odlišuje od své konkurence v podžánru filmů ve kterých se cestuje v čase. Gilliam měl štěstí, že byl fandou jeho práce Bruce Willis, který si tak ve filmu kvůli jeho už tak nízkému rozpočtu (film stal skoro 30 milionů dolarů) zahrál víceméně zadarmo a zaplaceno dostal až po premiéře filmu. 12 opic vznikli ve fázi Willisovi kariéry, kdy si řekl, že má na to hrát jinde než v akčních filmech jako Smrtonosná past či Poslední skaut a proto se objevoval i ve filmech významných režisérů. Rok před 12 opicemi si tak zahrál v Pulp Fiction a nyní právě zde Jamese Colea, futuristického vězně, který je nedobrovolně vyslán zpátky v čase, aby se pokusil zjistit odkud se vzal vir, který vyhubil velký počet lidstva a zbytek zahnal do života v podzemí. I když se to na první pohled nezdá, tak je vlastně James Cole hodně komplexní a zajímavá role, která se navíc vrací do časů svého dětství a sebevíce se snaží všude kolem vysvětlit, že mu skutečně jde o spásu světa i přesto, že je z pochopitelných důvodů považován za blázna/schizofrenika. Jeho zajímavě vykreslená love story s velmi fajn Madeilene Stowe v roli doktorky Kathryn Raillyové je jinak ve finále velmi fajn, přesto mám ale k této postavě skrz některé její povahové rysy menší výtky. Přesto i ona je ale ve finále dobře napsanou postavou a mezi ní a Jamesem Colem skutečně vzniká uvěřitelný vztah. Společně se Sedm je 12 opic druhý film z roku 1995 ve kterém měl Brad Pitt šanci předvést, že je něco trochu víc než pouhý hezounek. Maniakálního Jeffreyho Goinese Brad Pitt zahrál neskutečně ať už skrz specifické pohyby, výrazný dialekt či samotné zběsilé chování, kterými Pitt ztvárňuje jednoznačného blázna a předvádí oscarový výkon, což potvrzuje fakt, že byl za tento výkon Pitt nominován. Pak je tu tedy ta zásadní otázka- Kde byl Brad Pitt herecky lepší? Sedm nebo 12 opic? Těžká otázka, přičemž mají obě potencionálně odpovědi armádu zástupců (já jsem tým Sedm), přesto je ale 12 opic důkazem, že je Pitt skutečně více než hezounek, což ostatně v následujících letech potvrdil více než dost. 12 opic je skutečně svěžím pohledem na tématiku cestování v čase, kde vše celou dobu působí tak, že je celá kostra příběhu divákovi vysvětlena už od samotného počátku a vy si tak v podstatě pouze budete odškrtávat body A, B, C, D. Jenomže tomu tak ve finále překvapivě není. Hlavní poselství 12 opic, které se jinak též vymyká klasickému pohledu na filmy o cestování v čase je ve finále takové, že osud je prostě nevyhnutelný a někdy ho změnit nelze a snahou o to ho změnit možná naopak docílíme toho, aby k tomu ve finále skutečně došlo. Gilliam s tímhle od počátku počítá a velmi funkčně si tak diváka omotává kolem prstu, přičemž divák začíná skutečně věřit tomu, že je důvtipný a veškeré dění ve 12 opicích si snadno domyslí. To, že se poté divák stane obětí menší Gilliamovy hry je jenom dokazujícím faktorem toho, že je 12 opic velmi výrazný filmový zážitek, který se i díky zásadnímu a především skutečně neodhadnutelnému plot twistu neokouká po prvním zhlédnutí. Požitkově je to velmi zvláštní vizuální zážitek a přesto je velmi snadné si kouzlo 12 opic zamilovat. Hudební doprovod Paula Buckmastera (především ta legendární hlavní znělka!) lahodí uším a společně s tím je tu ta velmi zajímavě zvolená hudební dramaturgie, kde dojde krom Louise Armstronga i na Toma Waitse. A i díky tomu nelze 12 opic prostě svým způsobem nemilovat. Ve 12 opicích do sebe vše nakonec parádně na samotném konci zapadne a Terry Gilliam tak vytvořil velmi výrazný snímek, jehož kouzlu jsem ve finále nepropadl zcela a mám k němu přece jen jisté výhrady skrz jistá dramaturgická rozhodnutí. Ale pořád přesto se musí 12 opic neskutečně cenit kvůli tomu přelomovému pohledu na to jak vlastně cestování v časem funguje a jaké může (či nemusí) mít následky. Zároveň si skutečně chytře vyhrává s divákem a servíruje i politováníhodného a silně uchopeného protagonistu. Je to jednoduše velmi povedený film, který navíc velmi stylově odkazuje na Alfreda Hitchocka a dokazuje, proč je Terry Gilliam brán jako perfekcionista. Všechny jeho snímky rozhodně nejsou dokonalé (viz třeba Imaginárium Dr. Parnasse) a sám osobně jsem k jeho stylu na 100% nepřičichl, přesto všechno ale oceňuji jeho očividné silné tvůrčí uchopení a především fakt, že skutečně stojí za jednou z nejvýraznějších sci-fi 90. let. Odkaz Monty Pythonů je tak široký z hodně směrů...............