Recenze filmu Gauneři

Komentáře a recenze 59

Brenan88

47 170 bodů •9. 3. 2017

9.5

Už ve svém prvním velkém filmu Quentin ukázal co od něj můžeme v budoucnu očekávat. Jsem rád,že zůstal věrný svému stylu natáčení a vyprávění. Gauneři jsou pro mne takový předkrm před hlavním chodem v podobě Pulp Fiction,který je pro mne ještě o kousek lepší. Jak to už bývá u Tarantina zvykem,tak obsazení je dokonalé a dialogy přímo geniální. Ty hlášky co tam padají jen tak někde neuslyšíte. Krvavý závěr je jen třešničkou na dortu.

Chrustyn

44 045 bodů •26. 5. 2007

8

Tarantinova krvavá prvotina je sice slabší než "Pulp Fiction" ale i tak hodně povedená a plná výborných dialogů, kde stojí za zmínku převážně úvodní rozbor písní od Maddony nebo skvělá scéna mučení, kterou si Michael Madsen náležitě vychutnává. Kult a jeden z nejlepších celovečerních debutů všech dob.

Pete69

33 033 bodů •28. 10. 2019

8

Jasný rukopis Quentina Tarantina a takový předvoj Pulp Fiction. Příběh je spletitý, plný pomalého umírání, trošky krve a skákání v čase, kdy se až na konci vše spojí ve smysluplná celek. Filmy tohoto režizéra si vždy užívám a doufám, že nedostojí svému slibu a bude točit dál a co nejdéle to půjde.

kunafix

20 062 bodů •22. 2. 2007

10

Nemá cenu ani hodnotit. Kdo to zná, ten ví, kdo to nezná, ať si to sežene. Dokonalost sama. Hlášky nezapomenutelné. Tebe bych nedal ani prasatům. Je to tam zkurvený sršní hnízdo. A někdo nám strká horkej pohrabáč do postele. Pučim jí péro. Dostal jsem po letech chuť na tuhle kultovní záležitost a řekl jsem si, že si to dám s dabingem, protože přece jen některé ty hlášky jsou nezapomenutelné hlavně v češtině. Ale bacha, jsem nasranej. Někdo totiž asi udělal nový dabing, kde je většina těch hlášek úplně pohřbených (no jo, byla to zkurvená TV Nova). Za prvé - překlad stojí za hovno. Za druhé - výběr hlasů stojí za hovno. Za třetí - film to úplně znehodnotilo.

hanys_

18 781 bodů •2. 1. 2010

8

Tarantinova kultovní prvotina, která stojí (neprávem???) ve stínu mladšího Pulp Fiction. Nasrané, krvavé a výtečně napsané. Tohle je debut jak víno! 8/10

muzz

18 035 bodů •6. 12. 2014

8.5

Ačkoli je to Tarantinův první velký film, je možná úplně nejlepší. Vše je extrémně postavené na dialogu (obdobně jako v jeho nejnovějším filmu, který se akorát neodehrává v garáži, ale v chalupě). Hlášky typu "proč zrovna já mám být pan Hnědý" jsou typické :)

Sheldon

16 079 bodů •3. 12. 2015

10

Stuck in the middle of you, je pro mě od tohoto filmu jeden z největších osobních hitů. Výborně napsaná komorní gangsterka, která je natočená s tak vytříbeným stylem, že naprosto chápu, proč byli všichni z Tarantina tak odvaření. Bomba!

filmfanouch6

12 654 bodů •12. 8. 2016

8

Quentin Tarantino nemá přezdívku magor z videopůjčovny pro nic za nic. Jeden z nejznámějších režisérů a scenáristů současnosti nepotřeboval žádnou filmovou školu, vše co umí a zná se naučil skrze koukání na filmy, které dokázal nakoukat i skrze práci ve videopůjčovně. Jeho filmy jsou tak díky tomu protkané popkulturními odkazy a především i poctami filmů, které si Quentin během pracování ve videopůjčovně zamiloval. Přes filmy takových legend jako Stanley Kubrick či Akira Kurosawa přes pokleslé žánry jako westerny po vyložené brakové záležitosti. Ten člověk ovšem již ve videopůjčovně věděl, že se narodil pro víc. Že se narodil pro to nejen filmy nakoukávat, ale rovnou je i točit. Tarantinův režijní debut ve finále vznikli za nějakých skromných 1, 2- 3 miliony dolarů, mohlo být ovšem mnohem hůř. Nebýt svého kamaráda producnta Lawrence Bendera, který se pochlubil tím, jaký má jeho kamarád připravenou revoluční gangsterku, film mohl vzniknout za pár tisíc pořízen na 16mm film s Tarantinovými kamarády v hlavních rolích. Jenomže právě Tarantinův upovídaný kamarád udělal své a i proto se ve filmu objevil i Harvey Keitel (který sám do projektu investoval 200 tisíc a spokojil se s pozicí koproducenta), ale také Tim Roth, Steve Buscemi či Michael Madsen na počátku svých kariér. A ikonická záležitost, která Tarantinovi definitivně ušila koberec do Hollywoodu byla rázem na místě. Gauneři jsou v rámci kariéry Quentina Tarantina víceméně takovým demem. I přes malý rozpočet už tehdy Tarantino dokázal předvést v podstatě vše, co je spojeno i s jeho navazující tvorbou a naznačit, že by s větším rozpočtem mohl v následujících letech předvést ještě zajímavé věci. A také, že je předvedl. Bavíme se ovšem pořád o začátku 90. let, kdy se to celé bez produkčních kompromisů neobešlo a Tarantino měl ještě před sebou dlouhou cestu, aby se stal tím tvůrcem, který si může točit, co chce a s kým, co chce. Fikaný scénář, vtahující vyprávění, výrazné postavy, černý humor či špičkovou hudební dramaturgii ovšem člověk mohl nalézt už právě tady. Už první scéna ostatně začíná diskuzí na téma ´´ o čem vlastně je píseň Like a Virgin od Madonny ´´ a dojde i na takové pohledy jako, že je píseň metaforou pro velké přirození či stesk nad bývalým panictvím. A pak dojde na pár minutovou diskuzi na téma ´´ proč nedávat dýško ´´. Úvodních 7 minut už tak o sobě dokáže vypovídat o přístupu Quentina Tarantina, kdy se na první pohled může snadno zdát, že ty diskuze vlastně nikam nevedou, přesto působí, že je někdo psal s neskutečným zápalem. A musel si sám pohonit triko nad tím, jak na vysoké úrovni ty dialogy jsou. V podstatě nezávislých podmínkách změnil Tarantino přístup k heist filmům. I proto, že v pravé definici vlastně Gauneři heist movie nejsou. Především proto, že se film odehrává před a po loupeži, nikdy během ní (i proto, že na loupačku nezbyl rozpočet). Na tom ovšem dvakrát nesejde, protože to nejdůležitější skutečně přichází až poté. Zjišťování, kdo je krysa a kdo za zpackanou operaci může. Parta nebezpečných gangsterů tak podezřívá sama sebe, Tarantino v průběhu dokáže vykreslit charakter každé stěžejní postavy, navzájem je tím od sebe odlišit a dokázat, že těmhle gaunerům by člověk do rány dvakrát skočit nechtěl. I když je pro ně role drsňáků možná jen přetvářkou z povolání. Tarantino už zde dokáže přeskakovat mezi atmosférou, mezi černou komedií a ryzím thrillerem. Málokterý filmař dokázal přijít s násilím, které by bylo vyloženě vtipné (Tarantino tomu ostatně nasadil korunu scénou průstřelu hlavy v autě v Pulp Fiction), v případě Gaunerů je ideálním příkladem scéna tance Mr. Blondea, která skončí useknutím jednoho ucha. Tanec Mr. Blondea dokáže být záměrně úsměvný a zároveň mrazivý, především v rámci dohry, kterou tohle taneční vystoupení předvede. Tarantino už zde předvedl, že to jde. Nelineární vyprávění, které dohromady skládá funkční mozaiku od A do D a skutečně ve finále vůbec nesejde na tom, že loupež v akci není nikdy vidět. V nezávislých podmínkách si prostě Tarantino mohl natočit přesně to, co chtěl a při limitech v oblasti nákladů dokázal naservírovat tu pravou divočinu, která mohla těžit i především z toho, že byl Tarantino začínajícím tvůrcem, jehož přístup se tak nemohl okoukat. A i když to s Tarantinem v následujících letech bylo jak na horské dráze, Gauneři budou dost možná jednou jeho kariéru jako takovou vystihovat nejlépe. Tarantino se vždy snažil o to, aby jeho postavy působili realisticky i ve vzájemných diskuzích. Filmové a jiné popkulturní reference, které tak mohou v jistých momentech působit tlačené na sílu filmovým geekem jsou ve skutečnosti věrohodné a především se už u Gaunerů ukáže, že se možná vyplatí detailně vnímat libovolný dialog. Ať už to je totiž pro vývoj děje důležitější nebo ne, o postavách se rázem dozvíme mnohem víc. A naznačí tak, kdo z postav je škrt, psychopat nebo povahově ideální kandidát na krysu v kurníku. 90% film stráví v jedné garáži a přesto to bohatě stačí. Především i díky tomu, že má film solidní tempo a jeho děj se vejde pouze do hodiny, 40 minut. Možná by šlo s větším rozpočtem film i lehce natáhnout a postavám jako Mr. White nebo Mr. Pink dodat ještě více prostoru, automaticky by ovšem tím více hrozil paradox natahované kaše. A v rámci těch 100 minut je těch vyhrocených konfrontací, poodhalování minulosti a především osudového vyvrcholení akorát. Tarantinovy proslulé dialogy si navíc už od úvodní scény neberou servítky, stejně jako celí Gauneři a následně i zbytek Tarantinovy tvorby. Například proslulou scénu s Mr. Blondem si musel Tarantino tak trochu vydupávat, už tady měl ovšem štěstí, že měl prakticky volnou ruku, která mu následně vydržela i po zbytek kariéry. Právě i politicky nekorektní dialogy a nebrání si servítek patří mezi hlavní trademarky Tarantinovy tvorby a ve srovnání s tím, co Tarantino nakropil později jsou Gauneři možná ještě pořád ještě procházkou růžovou zahradou. Kouzlu Gaunerů pochopitelně přispěl i proslulý Tarantinův čuch na hudební dramaturgii. Takovou scénu tance Mr. Blondea s velkým finále by rozhodně nebyla tak ikonická bez písně ´´ Stuck In The Middle With You ´´. Tarantinův na první pohled krapet podivný a přesto ve finále funkční výběr hudby byl ve finále též k prospěchu věci a už od Gaunerů může být člověk prakticky zvyklý na to, že má Tarantino vkus i na hudbu. Soundtrack plný Little Green Bag, Hooked On A Feeling i právě Stuck In The Middle With You budiž důkazem. Už tady holt byli zárodky kouzla Quentina Tarantina, které Tarantino dokázal utvrdit i silným finále, které zároveň i po letech nechává otevřené spousty otázek (především ohledně osudu Buscemiho Mr. Pinka a jeho potencionálním výskytu v jiném filmu Quentina Tarantina). Gauneři nebyli velkým hitem, pozitivní ohlasy a zájem mnoha producentů i hereckých hvězd s Tarantinem spolupracovat ovšem magorovi z videopůjčovny dveře do Hollywoodu definitivně otevřel. A zbytek už je historie.....