Name: Výslech
Released: 1982
Duration: 118 min
Rating: 75
Cast: Krystyna Janda, Adam Ferency, Janusz Gajos, Agnieszka Holland, Božena Dykiel

martin-mickey-stusak

36 922 bodů 23. 8. 2018

Další filmový zářez pojednávající o praktikách tajných služeb za stalinistické doby během výslechu ve snaze donutit vězně k přiznání smyšleného činu. Tentokrát počin polský, mající mimo jiné stejný osud jako mnohé české z oné doby, se hrdě může svým antikomunistickým vyzněním zařadit vedle francouzského z roku 1970 ‘Doznání’ a českého z roku 1990 ‘Jen o rodinných záležitostech’. Je jen jeden rozdíl. Polští tvůrci se zaměřili na vězení ženské a s tím i na přirozené sounáležitosti, jako je například těhotenství, porod a odebrání dítěte. Jinak je děj obsahově naprosto stejný. Protože se jedná o ženy, krapet to českým divákům připomene i český čtyřdílný seriál z roku 1992 ‘ Přítelkyně z domu smutku’, ale to je proti tomuto filmu hodně slabý odvar. Česko mělo StB, Polsko UB, což znamená Urzad Bezpieczeństwa (Úřad bezpečnosti). Ve snaze potlačit politické oponenty se, stejně jako v Československu StB, uchylovala k teroru, zastrašování, případně i mučení nebo likvidaci občanů. A o tom tento vskutku děsivý film je. Režisér snímku Ryszard Bugajski měl z toho, stejně jako mnozí jeho čeští kolegové, ohromný problém a vlivem toho byl nucen emigrovat. Poláci mohli snímek vidět až po pádu železné opony. Máme spolu, co se týče této doby, hodně společné. Tohle by se mělo v televizi promítat hodně často, neb lidé zapomínají a z dob komunismu si připomínají jen to dobré.

hanys_

18 771 bodů 26. 9. 2012

K plné spokojenosti mi něco chybělo a rozhodně přebývala celkem dost zbytečná milostná linie. Krystyně Jandě jsem ale věřil každé gesto. 6.5/10

junxi91

6 913 bodů 17. 10. 2022

Naprosto drsný a nekompromisní film, zobrazující v celé syrové nádheře to, jak probíhalo budování lepších zítřků a spravedlivějšího světa v 50. letech u našich polských sousedů. Sledujeme příběh mladé, odvázané, spontánní kabaretní zpěvačky a tanečnice jménem Antonina 'Tonia' Dziwisz. V roce 1951 Tonia vystupuje pro vojáky, a po vystoupení se pohádá s manželem, jelikož se choval příliš přítulně k její kamarádce. V šatně ji navštíví dva muži v kabátech a s klobouky, kteří ji vytáhnou ven na společný tah, při kterém si Tonia pořádně nalije do trumpety. Poté, co má Tonia v krvi vysoké množství alkoholu ji mají ti dva podezřelí týpci odvézt autem domů. Místo toho ji odvezou do politického vojenského vězení, kde je zatčena, uvězněna a vyslýchána. Probuzení další den muselo být dost nepříjemné nejen kvůli kocovině, ale také kvůli místu, kde se Tonia ocitnula - na špinavé cele s dalšími deseti spoluvězeňkyněmi. Nechápala, proč tam je - muselo jít o omyl - a žádala rychlé propuštění. Soudruzi však měli úplně jiné plány – intimní otázky, ponižování, bití a podepisování vynucených přiznání. Polští soudruzi se od ruských bolševiků učili velice rychle. Vyslýchá ji jednak starší věznitel - plukovník Tadeusz Morawski, který působí mile a úlisně, ale nebojí se rozdávat facky a kopance, jakmile si Tonia proti jeho vůli nahlas zpívá. Dalším vyslýchajícím je fanatik a bývalý vězeň z koncentračního tábora major Zawada "Kapielowy", který by nejraději nechal všechny jako ona střílet, ale nakonec pro ní projeví jisté sympatie. Při jednom výslechu řekne Tonia Zawadovi, že se při výsleších chovají jako gestapo, což on ale zpochybňuje s tím, že ona nic o gestapu neví. Sám byl totiž vězněn v koncentračním táboře a díky tomu si spolu začnou postupně notovat v tom, jak je ten socialistický systém absurdní. Tonia nadále plukovníkovi odmítá podepsat přiznání ohledně toho, že její přítel byl špion a že společně vystřelili ve vojenském zařízení na latríny, a tak skončí v "lázních". Zde je zavřena do malého výklenku za mříže a málem by se utopila, nebýt zásahu bachařů. Dalším pokusem, jak ji přinutit podepsat, je zastřelení jiného vězně ve vedlejší místnosti, pohled na jeho mrtvolu s prostřelenou hlavu a následné vyhrožování, že musí podepsat, jinak jí také zastřelí. Tonia se však smrti nebojí, chce, aby byla zastřelena, ale naštěstí je to celé jen divadlo - chlap byl herec a přežil. Tonia chce hlavně vidět svého manžela, což je jí umožněno, nicméně Morawski ji řekne o tom, že všechny její nevěry mu byly oznámeny. Manžel je tak na ní celkem naštvaný, zmíní všechny nevěry, obviní ji ze zničení jejich manželství a chce se s ní rozvést. Tonia to neunese a pokusí se o sebevraždu, nicméně je spoluvězeňkyněmi zachráněna a skončí ve vězeňské nemocnici. Při zotavování se opět sejde se Zawadou a opět se spolu sblíží, tentokrát však sexuálně. To bude mít neblahé následky v podobě jejího těhotenství. Následuje konec filmu, při kterém jsou ženským, které otěhotněly s bachaři, po necitlivém porodu surově odebrána děcka. Tomu se nevyhne ani Tonia, a ta se také po propuštění z nemocnice setkává naposledy se Zawadou, při kterém ji oznámí, že bude propuštěna. Další zajímavou postavou byla její spoluvězeňkyně, zarytá komunistka a donašečka, která obhajovala odporné metody výslechů a vynucených přiznávání s odůvodněním, že nový režim je příliš mladý a zranitelný, proto je třeba použít všechny prostředky, i ty kruté a nespravedlivé. S tím samozřejmě Tonia nesouhlasila a plivla té komoušské krávě do ksichtu. Byl to fakt hnusný, nepříjemný film, odehrávající se v nechutném prostředí špinavých cel, všudypřítomných krys, řevu odsouzených a nekompromisních bachařů. Dělalo se mi z toho fyzicky špatně, ale aspoň to na mě působilo autenticky a dovedu si představit, jak odporná byla stalinistická padesátá léta. Naopak jsem velice obdivoval vzpurnou a nezdolnou Toniu, která se nenechala zastrašit ani hlavní bouchačky u čela a téměř jistou smrtí, nemluvě o bití, vyhrožování a úděsných podmínkách. Pro citlivé povahy je nutno podoktnout, že surového a brutálního násilí a nelidského řevu je ve filmu požehnaně.