Cronenberg ještě v době, kdy se zabýval nejrůznějšími bizarnostmi a deformováním lidských těl. Tentokrát v matrixovském duchu. Novodobý Cronenberg mi sedí daleko více.
Studio MGM se už dlouho potýkalo s komerčními problémy a David Cronenberg tam měl řadu dobrých známých. Proto mu byla nabídnuta po dlouhé době režie hollywoodského sci-fi. David Cronenberg se sám přiznal, že inspirací k tomuto filmu mu byl jednak osud Salmana Rushdieho, který byl pronásledován kvůli své sbírce veršů, ale pochopitelně i technický vývoj. Nezapomínejme, že film vznikl v roce kultovního Matrixu.
eXistenZ je virtuální počítačová hra. Stačí zapojit bioport v zádech s organickým gamepodem a můžete se vydat do nové hry. Jejím tvůrcem je Allegra Gellerová, která při její prezentaci málem přišla o život najatými zabijáky. Dává se tedy na útěk s hlídačem Timem. Není divu, že si oba novou hru chtějí zahrát společně. Jenže pak přestává být jasné jaký je rozdíl mezi hrou a realitou.
Jeho film sází na herecké výkony Jennifer Jason Leigh a Juda Lawa, ale i na typicky Cronenbergovskou výpravu, která se hemží organickými podivnostmi typu střelba z pušky na zuby. Cronenberg se v průběhu natáčení nepohodl na výsledné podobě filmu a tak mu bylo nabídnuto, aby přešel pod záštitu nezávislé kanadské produkce a spolupráci se studiem ukončil, což také učinil. Film byl s úspěchem promítán na festivalu v Berlíně, odkud si Cronenberg odnesl Stříbrného medvěda za mimořádný umělecký výkon.
Po včerejším shlédnutí tohoto šíleně zvláštním, zamotaným, matoucím a občas i nechutným filmu jsem váhal jestli mám dát 5 hvězd, nebo jestli mám dát odpad. Začalo to z ničeho a skončilo to tak, že to vlastně neskončilo. Po pravdě říkám, že nevím co si mám o filmu myslet a ani nevím co psát. Objektivní názor na tento film budu muest napsat až po dalším shlédnutí. Film má skvělej potenciál, nápad jak sviňa, ale zdál se mi poněkud nevyužit, dále mi trošku vadila ta levnost, připomínalo mi to občas i televezní flm, ale po čase mi te přestalo vadit, a zjistlil jsem, že je to nejspíš tak levně natočeno schválně. Dále mi přišlo, že režisér jako by si nevěděl rady jestli točí pdychologické sci-fi a nebo krvavej úchylnej a nechutnej horor a proto je tu celkem hodně nechutnejch momentů, například připojování těch odpornejch konzol, které vypadali jakokravská vemena nebo co. Co mi vadilo nejvíc bylo, že mi realita splývala s virtuální realitou a občas jsem se v ději ztrácel až tak, že v ten moment jsem přemejšlel nad odpadem. Naštěstí přišel zajímavej konec, kterej mé hodnocení měnil na 5, a pak úplně finální závěr, kdy vlastně sami hráči nevěděli jestli je to skutečnost, nebo hra, takže mi chybí ukončenej závěr. Takže nakonci jsem zase přemejšlel, že s hodnocením půjdu ještě níž. Nakonec dávám 4 jen proto, že skoro den po shlédnutí filmu ho nemůžu dostat z palice ven a pořád nad ním musím dumat. Rozhodně v nejbližší době shlédnu po druhé, nebo klidně i po třetí a pokud bude potřeba více shlédnutí udělám to a napíši objektivní názor, hlavně abych tohle psycho dostal z hlavy.
Kdyby režisér ubral na morbiditě a úchylnostech a přidal na příběhu a celkové atmosféře, kdyby se herci snažili hrát věrohodně, kdyby měl film velký rozpočet a komplikovanější a více rozvinutější zápletku, pak by to byl možná film schopný konkurovat těm nejlepším sci-fi. Takhle je to jen strašlivě divná slátanina, která sice má své malé kouzlo ale opravdu hrozně malé. I tak je to možná nejlepší film do jehož děje jsou zařazeny počítačové hry protože všechny ostatní jsou ještě trapnější. Ještě štěstí že je jich tak málo protože jak vidím, hry a film se moc dobře zkombinovat nedají a nejspíš z nějakého pravidla musejí vzniknout větší či menší paskvily.
Když srovnám dosud viděné filmy o iluzorních světech, tak je asi nejhnusnější a přitom svou myšlenkou asi nejreálnější. Prostě se jedou zootročíme sami.
Pane bože, to je ale hloupost. O to větší zklamání, když jsem viděla, že ve filmu hraje Jude Law. Film působí jako nízkorozpočtový, ledabyle promyšlený a to i přes docela zajímavou zápletku. Neprofesionální zpracování řadí film do kategorie trapno-komedie.
Smazání okrajů reality a fantazie do jednolitého fantaskního příběhu. Výborná práce s postavami a jejich a vývojem až do schizofrenního stavu mysli. Cronenbergovsky nepříjemné, intimní a umazané od slizu. Nicméně na toto téma propojování virtuality a reality, se jeví spíše jako dlouhá a zbytečně nastavovaná oslizlá kaše.