martin-mickey-stusak
36 609 bodů •
5
I druhý western režiséra Giorgia Ferroniho s Giulianem Gemmou v hlavní roli jako by svým názvem odkazoval na slavnou spaghetti westernovou trilogii Sergia Leoneho, konkrétně na druhý film „Pro pár dolarů navíc“ (1965). Tento si, mimo jiných, nese název „Za pár dolarů navíc“. S filmem má co do činění také hudba Ennia Morriconeho, který ji dokonce řešil soudní žalobou. Inu, pozadí tohoto filmu je stejně dobrodružné jako film samotný. Giorgio Ferroni svůj film opět nasměroval spíše do hollywoodského stylu westernu než do typického spaghetti westernu, takže jeho atypičnost ho odlišuje od ostatních. Přesto je jako spaghetti western uváděn, a to s přirozeným vlivem Francie, Itálie a Španělska, coby koproducentů. Vzhledem k době svého vzniku, kdy byla na vrcholu zejména zmíněná „dolarová“ spaghetti westernová trilogie, neměl tento druhý film zrovna na růžích ustláno. Námět je inspirován verneovkou „Carův kurýr“, ovšem s poměrně obsáhlou naivitou. Ano, nelogičností je v některých oblastech vývoje děje příběhu více než dost, a to je největší kámen úrazu. Sice také natočeno s poměrně skromným obsazením, ale s důrazem na kostýmy a lokace. Typologie postav je plná energie a sympatií, ale když jim scénář podráží nohy, nic věhlasného z toho prostě vzejít nemohlo. A je to škoda. Vzhledem k tomu, že spaghetti western byl zrovna středem diváckého zájmu, byla by škoda toho nevyužít. Zde se tvůrci onoho žánrového věhlasu jen otřeli, a tak není divu, že film upadl spíše v zapomnění. Na druhou stranu je ale fakt, že v tomto žánru existují z této éry mnohem horší filmy.