Charles a jeho pes. Jeanne, atraktivní vdova, se kterou Charles žije, mu oznámí, že se znovu vdává, a vyhodí ho z domu. Byla jeho velkou láskou, byla manželkou jeho přítele z dob služby u mariny. Leila, mladá uklízečka z domu, těhotná, ani neví s kým, je Charlesovi velkou oporou, ale nemůže mu nabídnout víc než soucit a milý úsměv. Charles jí chce vracet mnohem víc, ale tak jako mnozí v jeho věku pro okolí nic neznamená. Charles se ocitá i se svým psem na ulici. Nikdo mu nepodá pomocnou ruku a jeho hrdost mu nedovolí, aby tu svou sám pro pomoc natáhl. Vždycky si myslel, že je mužem, který se svým psem po boku bude bojovat dál...
Pomalu plynoucí a silně depresivní drama s výborným civilním výkonem mistra Belmonda. Celý film se nese v dramatickém duchu a po celou dobu se zde nevyskytne žádná světlá chvilka. Film nepřináší žádný velký zážitek ale vidět Belmonda v takovéto roli potěší a je zde pár citově silných scén.
Remake staršího filmu, respektive nová adaptace vynikajícího scenáristy italského neorealismu Cesareho Zavattiniho. V tomto ohledu se vlastně nelze divit, co se na plátně odehrává. Stárnoucí muž, zjevně dříve úspěšný zažívá hodně volný pád, a to v podstatě jenom díky tomu, že zestárl. Hlava je v pořádku, mysl je v pořádku, ale tělo už neslouží a tvář nedokáže zakrýt, že čas už si hlavní hrdina z většiny užil. Dobrý film.
To sem si zase vybral film....to smutno z toho úplně čpělo a postupně se na mne přesunulo až mi bylo úzko. Úplně jsem se viděl za pár let ve stejné situaci s ohledem jak to teď u nás vypadá s pracovními místy, postojem k seniorům a penzijní reformou... Navíc nerozumím, proč si lidé, kteří se očividně mají rádi a záleží jednomu na druhém dělají takové věci, že se vzájemně opouští....