Jeden z nejznámějších filmů tzv. nové vlny francouzské kinematografie, který vypráví příběh obyčejného, malého rebela a jeho dospívání a chápání chování dospělých.
Když jsem film sledoval, nevěděl jsem, že se jedná o režisérovu autobiogriafii. JE to příběh kluka, který roste pro polepšovnu, aniž by byl vyloženě zlý. špatné podmínky, chladná rodina, zlý učitel.. Nikdo ho nemá rád. Je to syrové, uvěřitelné a jednoduše natočené, přesto film budí emoce.
Francouzská nová vlna v plné parádě - autobiografické prvky a Truffautovy životní zkušenosti, melancholická kamera snímající bezútěšné pařížské uličky, pronikavý cit pro správnou kompozici, dětské pudy a jemný humor. Přestože hlavní hrdina není zrovna ztělesněním sympatie a chová se jako rozmachaný spratek, přece jeho potřebám rozumíme a zajímá nás, jak se jeho osud dále vyvine. Přišlo mi sice, že se Truffaut chvílemi utápí v symbolizování a vlastních ambicích a příběh tak působí trochu zdlouhavě, ale jeho sdělení a vizuální krása tím spíše nabývá zásadních a po zásluze významných hodnot...