![junxi91](https://1263469901.rsc.cdn77.org/resize/images/2025/01/10/multipart_upload_8435704698492053449.webp?width=50&height=-&quality=95)
junxi91
6 913 bodů •
8
Po tomto bijáku jsem měl skutečně problém usnout. Ta dětská naivita, nechápání okolní situace v kontextu s ukrutnými a despotickými SSsáky a vyhladovělými trpícími židy, to mě velice hluboce zasáhlo a v hlavě mi po skončení filmu létaly tisíce myšlenek nad tím, jak tohle mohl vůbec někdo dopustit. Samozřejmě se o historii 20. století zajímám už dlouho a o holocaustu něco vím, přesto mě tento nový pohled na věc ohromil - pohled osmiletého hocha Bruna. Bruno nechápe, proč se musí stěhovat z Berlína někam na východ, kde nic není a nikoho nezná a je tam pouze "farma", kde jsou lidé v pyžamech. Jednoho dne unikne a seznámí se s místním chlapcem Shmuelem, který vypadá dost bídně a jeho dětství stojí za vyližprdel. Nehrají žádné hry s čísly, nemají na farmě spoustu zábavy, naopak má strašný hlad. V rodinném sídle slouží také jistý Pavel, doktor, který škrábe brambory, ale jednoho dne omylem rozleje víno a mladý blonďatý SSsák ho ubije k smrti - odporná scéna. Možná to začne Brunovi docházet a proto jsem nepochopil, proč se Shmuela při leštění skleniček nezastal. Jediná normální lidská bytost zde byla kromě Bruna jeho matka, otec byl sice SS Kommantant, ale také nepůsobil úplně přesvědčeně a fanaticky, na rozdíl od toho mladého zmrda - toho stihl režim zpracovat v brzkém věku. Konec filmu byl dost bolestivý, protože v osmi letech jsme samozřejmě dělali spoustu nerozumných věcí a nechápali jsme svět okolo, ale prokopat se do vyhlazovacího tábora a obléct se do pruhovaného pyžama, to je snad největší dětská hloupost v dějinách filmu. A jako na potvoru zrovna v okamžik, kdy jsou všichni nahnáni do plynové komory s Cyklonem B. Filmu samozřejmě musím vyčíst to, na čem to celé stálo - je naprosto nereálně, aby se jakýkoliv židovský vězeň poflakoval u plotu a komunikoval s okolím, aniž by si toho všimli strážci a dokopali ho zpět do práce. A ten propagandistický film o spokojených a nasycených vězních, který si tam promítali, to mě rozesmálo a děsilo zároveň, protože se od té doby na tomto poli moc nezměnilo.