Presbyteriánský reverend Maclean z Montany učil své syny Normana a Paula vnímat krásu horské přírody, která je obklopovala. Vliv svérázných otcovských výchovných metod poznamenal každého z bratrů jiným způsobem. Oba však měli od dětství společný zájem - rybaření. Když se Norman po letech vrátil ze studií, z jeho mladšího bratra se stal novinář v místním tisku. Rodina tušila, že Paul propadl hazardním hrám a že se pohybuje v nebezpečném prostředí. Norman se zamiloval do dívky jménem Jessie. Halasná atmosféra v dívčině rodině se značně lišila od prostředí, v němž Norman dosud žil. Po přechodných nedorozuměních se oba mladí lidé rozhodnou pro společný život v Chicagu, kde má Norman působit jako vysokoškolský profesor. Před svým odjezdem Norman strávil s otcem a Paulem krásný den na rybách. Nikdo netušil, že zanedlouho bude Paul zabit... To starý muž při samotářském rybolovu vzpomíná na všechny své blízské a na události, které se odehrály už tak dávno.
V podstatě je to čekání na nějakou tragédii, která by se tam mohla stát, aby ten film nebyl úplně o ničem. Většinu času je to totiž o vychvalování muškaření před klasickým chytáním ryb, o tom jak se tomu hlavnímu bráchovi dařilo v balení své budoucí ženy a o hýřivém mladším bráchovi, kterej zná jen novinařinu, rybaření a hazard. Pak se tam dost často omílaj kostelní móresy, kecy o bohu a od boha, což nemám rád. Tu knížku bych nechtěl číst, musí to být strašná nuda. Ale film je to pěknej. To, jak se Redfordovi podařilo uctít montanskou přírodu, všechny ty kaňony, lesy, louky a samozřejmě řeky, to bylo poetické. Akorát mám dojem, že žádná jiná zvěř než ryby tam nežije. K hereckému obsazení musím souhlasit s většinou - že Brad Pitt se tady opravdu povedl, sympaťák jeden, a není to jen krásnou tvářičkou. Co se mi nelíbilo, tak když říkali, že v 16 letech začal Norman (starší bratr) pracovat v lese, ale vypadal tak minimálně na 25. K tomu navíc ještě mladší bratr v té době vypadal jak dospělej Brad Pitt. Prostě mi nepřišlo uvěřitelné, že by v tak mladém věku vypadali tak vyspěle. Kdo má rád Josepha Gordon-Levitta, ten si ho tady na začátku užije jako dětské ucho.
Pomalu plynoucí, nikam nespěchající příběh dvou bratrů. Je to takové to odnikud nikam, krásně melancholické, zároveň je ale člověk furt na trní, jestli se tam někomu něco nestane.