Příběh začíná během slavnostní večeře na zámku kdesi v 19. století. Kamera sleduje stín kradoucí se podél stěn. Zrcadlo zachytí ve svém pokřiveném světě záhadnou vraždu. Klasická témata, vlastní německému národu již z doby romantické literatury, na plátně ožívají v duchu slavných expresionistických opusů, přičemž motiv stínohry odhalující lidské nitro souvisí s dvojznačností v duchu Freudovy psychoanalýzy. Německý režisér amerického původu vytvořil dle znalkyně expresionismu Lotte H. Eisnerové vrstevnatou fantasmagorii plnou výmluvných znamení. Stíny se odpoutávají, těla sošně tuhnou. Zrcadla rozviřují vášně, světlo pronikající tmou ukazuje průsvitné sukně, ale svícen drží žárlivý manžel. [Zdroj: 34. LFŠ 2008]