Jsme na počátku roku 1944. Válka vstoupila do fáze, vedoucí přes dlouhé boje k vítězství spojeneckých sil. Ale zatímco lze na rozžhavené obloze cítit šířící se vítězství, nacistické Německo přichází s hrozbou nových tajných zbraní, které budou moci, v co nejkratší době, zcela zvrátit výsledek války. Laboratoř se nachází v zalesněné oblasti, blízko tábora s válečnými zajatci. A právě oni se pro spojence stávají poslední nadějí. Kontingent Rangerů, kteří bojovali v Anciu, na sebe vezme smrtelně nebezpečný úkol, při kterém se pokusí dokázat světu i sami sobě, že zajatec je pořád válečný voják. Operace se musí dokončit za jedinou noc a nervy obou znepřátelených stran začínají pracovat naplno. Kdo nakonec z této zásadní bitvy vyjde jako vítěz a kdo jako poražený?
Snímků o snaze utéct ze zajateckého tábora v době 2. světové války bylo natočeno více než dost. Některé patří mezi klenoty světové kinematografie (Velký útěk) a na některé se raději zapomnělo (Vítězství). Italská kinematografie se rozhodla natáčet také snímky s příběhy z dob této války a vlivem své minulosti nemohli jinak, než o Američanech. Hollywoodem se samozřejmě velmi inspirovali a tak došlo i na téma zajateckých táborů. Příběh o snaze zajatců zhatit použití tajné zbraně nacisty není vymyšlen špatně, jen tomu chybí určitá žánrová dravost a přesvědčení. Lehčí dramatičnost to má, ale ne takovou plynulost a hlavně nápaditost jako třeba právě zmíněný snímek ‘Velký útěk’. Je to však vlivem stopáže a snad i omezením rozpočtu udělat z filmu něco víc. Poněkud podivně u toho zní hudba, kterou připravil Elsio Mancuso. Nijak zvlášť se k takovému žánru nehodí. Takže vyloženě filmová pecka to není, ale jsou daleko horší. Jako průměrný film však nijak divácky uškodit nemůže.