Charlie Chaplin a Buster Keaton, to jsou pro mě nevětší legendy němého filmu. Buster Keaton skvělý kaskadér a Charlie Chaplin dokonalá řeč těla, kdy je každému ve filmu beze slov jasné, co chce divákovi říci. Světla velkoměsta mě svým scénářem moc nenadchla, ale herecký výkon Chaplina mi nedovolí dát méně, než 70%.
Chvilkama se sice tvářil a dělal gesta jak teplouš, ale jinak tam bylo, jako již klasicky u Chaplina, spousty nápadů. Taky mě ze začátku štvalo, jak každýho zdravil sundáním buřiny, protože to bylo fakt hodně často. Ale pak to přešlo. A byla zábava. Ach, jak oči dokážou být zlý smysl...
Nebudu psát o tom, jaký je Chaplin génius, protože to už všichni dávno dobře víme. I přesto mě ale opět zarazilo, jak je snímek dokonalý, jak brilantně stmeluje dvě příběhové linie a jak stíhá zároveň královsky bavit i dojmout překrásnou romantickou zápletkou. Charlieho boxerský souboj je dodnes jednou z nejvtipnějších scén, zatímco závěr by mohl klidně aspirovat na titul nejdojemnějšího filmového konce. Ve zlaté éře němého filmu jeden z největších skvostů.
Moderní doba mě dostala. Světla velkoměsta je jako pomyslné poikračování, které mělo romantičtější úhel, který ale byl pěkný. Výpravný příběh s prvky humoru, ale spíše té romantiky a dramatu, byl lepší než jiné, ale na Moderní dobu to nemá!