Renfield
4 418 bodů •
6
Pierre-François cítí, že má v životě vše podstatné za sebou a že smrt, které se ještě vyhnul, zůstává poblíž. To mu logicky přináší těžké myšlenkové stavy, alespoň něž potká vzpruhu. Tou je pro něj Odile, se kterou si chce povídat a být jí poblíž, alespoň do doby, než své motivace změní a nutno říct, že ve filmu není jediný naprosto nečitelný. Jeho cíl je alespoň brzy odhalen (žádný elegán v letech), proč s ním však Odile tráví čas, jasné není, ona sama zůstává tajemnou. Není to však ku kladu děje, už jejich opětovné "náhodné" setkání budí dojem nezvládnutého filmu. Odile si však celkově zřejmě potřebuje něco dokazovat, je tu totiž dle jeho slov sympatický (pravděpodobně myšleno slizký) Jean-Jean, jediná postava, jenž si jde vlastně celý film za jasným podnikatelským záměrem, dobrá. Podobně působících pánských postav je tu však spousta, včetně pana psychiatra. Téměř závěrečná scéna, kdy se Odile rozhodne, je z tohoto pohledu vyloženě hnus. Silný závěr, jenž přeci jen něco řekne, už pocit dosavadního zbytečného guláše nenapraví a tak zůstává pocit, že to celé měla být pouhá "oslava těla" Emmanuelle Seigner a několika dalších, nic víc.
Sourire, Le
Das Lächeln
Esa sonrisa
Hymy
Il sorriso
Smile, The
Tebessüm
