Žánr velkoměstské symfonie pojala Akermanová, jak jinak než osobitě. Bloudění dopravními tepnami anonymního a přesto ohromujícího New Yorku dala do kontrastu s předčítáním vřelých, někdy až úzkostlivě ustaraných dopisů od své matky. Se subtilností sobě vlastní tak vystihla paradoxy rodičovské lásky i moderního odcizení. (LFŠ)