![martin-mickey-stusak](https://1263469901.rsc.cdn77.org/resize/images/2015/11/11/martin-mickey-stusak024409353_409.webp?width=50&height=-&quality=95)
martin-mickey-stusak
37 016 bodů •
5
Podžánr Buddy movie v osmdesátých letech těžil z honosné popularity, a to od dob uvedení snímku ʼ48 hodin“ (1982). Vznikla spousta takových snímků, z nichž ty nejúspěšnější měli několik filmových pokračování. Jako třeba „Smrtonosná zbraň“ (1987), který byl uveden rok po tomto. A tento úspěch zřejmě zapříčinil, že nevzniklo pokračování i tohoto snímku, který nijak neoslnil už v době uvedení a nyní je spíše pozapomenutý. Plány na pokračování byly, ale Hines s Crystalem se do toho zrovna nehrnuly. V jádru věci by snímek nebyl špatný, neboť především nostalgie z toho doslova stříká. Chytlavý písničkový soundtrack společně s atmosférou opravdově vytváří komplex zábavnosti. Jenomže to nějak záhadně drhne. Gregory Hines a Billy Crystal jsou úžasní převážně v tom, jak se snaží svými výkony snímek povznést a svým způsobem se jim to i daří. Ocenit lze také dobrou režii Petera Hyamse, který každou scénu podchytil, právě na osmdesátá léta, zcela adekvátně. Přesto jakoby tomu chyběla správná šťáva a svěžest. Není to prostě úplně ono. Snímek bohužel snad jen z nostalgie.