Sarpele
2 434 bodů •
10
Další shakespearovská inspirace, tentokrát si Kurosawa vybral Krále Leara. Ve srovnání s adaptací Mackbetha prošla předloha daleko rozsáhlejšími změnami. Dcery se změnily v syny, daleko víc je tematizována minulost starého vládce Hidetory, jeho kruté činy, vina a trest. Stejně jako v Krvavém trůnu se tu objevuje postava démonické ženy (výrazně nalíčená, s pomalými promyšlenými pohyby), která, tentokrát úmyslně, přispěje ke zničení celého rodu. Podobná je scéna veliké destrukce, která ve filmu Ran nepřichází na konci, ale v půlce filmu. Právě na této scéně je dobře vidět, jak Akira Kurosawa pracuje s barvou. V nejvypjatějších scénách je barevná škála redukována na černou a rudou, s občasnými motivy žluté a bílé. Jednotliví aktéři mají svoje „erbovní“ barvy, které mají funkci praktickou (lepší orientace v davových scénách) i symbolickou (světle modrá barva nejmladšího bratra, rudá barva bratra nejstaršího, žlutá barva prostředního). V hlavní roli podal naprosto úžasný výkon Tacua Nakadaj.