martin-mickey-stusak
36 593 bodů •
10
Poetické filmy svou složitostí dějepravy textem a obrazotvorností nikdy neměly u běžných diváků na růžích ustláno a tak stále platí, že svou koncepcí jsou spíše vedeny do skupiny náročného diváka. Jsou to filmy převážně umělecké, z nichž na vrcholu je dodnes nepochopený filmový počin Věry Chytilové „Ovoce stromů rajských jíme“ (1969). Režisér Pavel Juráček si vzal na paškál třetí knihu Gulliverových cest Jonathana Swifta a pro svůj film si dle toho napsal scénář. Celý koncept Swiftových myšlenek ale pojal jako předobraz socialismu v celém své fantazijním spektru, kde si kupodivu může každý divák najít to své. Snímek je skutečně tak složitý, že ani dnes se pořádně neví, kam to zařadit. Jak se uvádí ve filmových materiálech, má to být satira, tragikomedie, absurdní drama, pohádka pro dospělé, nebo snad i v jistém měřítku politický film? Stejně jako kniha je filmová etuda rozdělena do kapitol a naprosto skvěle si pohrává s realitou a snem, s přítomností a minulostí, poezií a satirou. Lubomír Kostelka v neobvykle hlavní roli, tedy v roli Gullivera, danou vážnost i nadhled pojal sice skromně, ale v celém svém spektru adekvátně. Magičnost každé kapitoly podpořené výbornou kamerou Jana Kališe už jen podtrhuje danou fantazii ve filosofickém rozhraní, každé vzývané problematice. Mnohé myšlenky jsou však nadčasové a stále vedou k zamyšlení. Příkladem může být scéna jízdy autem zničenou krajinou, kdy se Gulliver ptá: „U vás tu byla válka?“ A dostane se mu odpovědi: „Ne, co vás to napadá.“ A takové myšlenky byly bohužel kamenem úrazu pro tehdejší cenzory, a tak film dopadl, jak dopadl. Každopádně v době dnešní se jedná o filmové dílo, ke kterému je správné se vracet a to hlavně kvůli inspiraci významu a výstrah. Jak by se takový cizinec tvářil při pohledu na svět současný?
