Pohádky patří k nejtradičnějším českým filmovým žánrům, který za dlouhá desetiletí prošel mnoha proměnami. Mají zásadní význam jak pro diváky, kteří mohou do kina vyrazit s celou rodinou, tak pro filmaře. Pro ně byla pohádka dlouhodobě zástupným žánrem, za nějž mohly skrýt v jisté době nepříliš povolené žánry – různé typy fantastiky, dobrodružný film či horor. Snad proto má česká pohádka mnoho podob a za dobu své existence vyzkoušela mnoho vyprávěcích vzorců, se střídavými úspěchy. Těm štědrovečerním se totiž v posledních letech přestává dařit.
Články 5
„Příběh, který vám teď budu vyprávět, se namouduši stal, ale je to tak dávno, že už to snad ani pravda není,“ uvozuje vypravěč s hlasem Eduarda Cupáka pohádku Princezna ze mlejna. Ta měla premiéru 1. června 1994, tedy přesně před 30 lety, což je sice taky dávno, ale na rozdíl od všeho ostatního v této pohádce to pravda skutečně je. Na základě lidových pohádek převyprávěných Janem Drdou vytvořil Zdeněk Troška se spoluscenáristou Vratislavem Markem jednu z nejpopulárnějších porevolučních pohádek.
U zahraničních a zvláště animovaných pohádek jsme si již zvykli, že pokud je první díl úspěšný, následuje po nějaké době další. Důvodem jsou samozřejmě zisky a výhody plynoucí ze zavedení fungující značky, která by se dala prodávat i mimo filmový průmysl.
Přípravy na Vánoce vrcholí a tak bychom se mohli podívat na to, jaké budou svátky na televizních obrazovkách. Většina stanic nám nabídne tradiční vánoční filmy a pohádky, které vídáme na obrazovkách každý rok a na které se těší malí i velcí diváci. Jen Česká televize si jako tradičně připravila něco nového.
Královna (Sabina Laurinová) by chtěla dceru, proto uzavře smlouvu s ďáblem a narodí se jí princezna Štěpánka, kterou si má vzít Luciper až jí bude 18 let. Takže Štěpánka dospěje, zamiluje se do nejlepšího kamaráda, nuzného Štěpána, odnese si ji Luciper a Štěpán se ji vydává zachránit.