Obrazy starého světa

Jedno z největších děl slovenské kinematografie bylo 16 let zatracováno na základě pochybných ideových a estetických kritérií "normalizátorů". Nevšední dokument citlivě a s pochopením kreslí podoby starých vesničanů, žijících zdanlivě na okraji společnosti, v podmínkách hraničících s bídou, ale ve vlastním svébytném světě. V díle inspirovaném pěti fotografickými cykly Martina Martinčeka, jehož galerii portrétů rozšiřuje o další postavy, se prolínají fotografie s výtvarně invenčními dokumentárními záběry, synchrony a komentářem. Zobrazením civilizačně nedeformovaných individualit se Hanák snaží hledat odpovědi na primární otázky lidské existence (jejich sociální nepřizpůsobivost je jedním ze zdrojů zachování si harmonie vnitřního světa, svobody a orientace na podstatu bytí). Zdanlivá bizarnost skrývá často tragický osud, zápas s bídou, sobectvím, chorobou, neláskou, stářím, přičemž si zachovávají schopnost porvat se se světem i sami se sebou a intenzivně prožívat vlastní existenci.