
martin-mickey-stusak
37 028 bodů •
10
Není sporu o tom, že pohádkový příběh o Popelce je jedním z nejznámějších. Žádná jiná pohádka se nedočkala tolika filmových zpracování jako zrovna Popelka. A stále vznikají nové. Jenomže se tak nějak zapomíná na staré dobré klasiky, a je to škoda. Jako třeba tato v neobvyklém tvůrčím podání Lotte Reiniger. Jedná se o animaci, ale je pojatá jako stínové divadlo. Příběh zná každý, ale tady se v určitých detailech liší. Použití Bratři Grimmové místo kouzelné víly dosadili kouzelný strom, zlá macecha nutí Popelku hledat v popelu čočku a pak je tu téměř hororový prvek, který se jinak kvůli dětem nepoužívá. Jedna z Popelčiných nevlastních sester si uřízne část chodidla, aby se vešla do princem nalezeného střevíčku. A jak ve finále skončí zlá macecha? No, nic. Každá doba má holt Popelku svou. Jinak už je třeba jen dodat, že se jedná o krátký, ani ne čtvrthodinový film a jsou v něm použity jen základní prvky z příběhu. A jak je vidět, i jako stínové divadlo to má své kouzlo. Ale bohužel jen z historického hlediska. Současné CGI je prostě CGI. Z rané tvorby se však jedná o úžasný kus historické filmařiny, který si jistojistě zaslouží být zachován.