Nahý je existenciální drama britského režijního mistra Mikea Leighe. Johny (David Thewlis), postava mezi moderním Sokratem a lidskou troskou, přijíždí za svou bývalou přítelkyní do Londýna, s sebou má pouze obnošený kabát plný cigaret. Zatímco v domě jeho ex se řeší vztahové konstelace mezi bohémskou spolubydlící a bohatým slizounem, Johny chodí po ulicích metropole, kouří, pije a snaží se konfrontovat náhodné kolemjdoucí s iluzorní podstatou jejich zdánlivě šťastných, pohodlných životů. V bytostném nonkonformistovi zápasí potlačená, ublížená něha s vypěstovaným intelektuálním cynismem. Oběti svých verbálních filosofických útoků tak střídavě straší apokalyptickými vizemi a přesvědčením, že smysl života neexistuje, a střídavě vůči nim projevuje bolestně upřímnou empatii spolutrpícího.
Náročný a v mnoha směrech silně depresivní ale převážně neskutečně poutavý a skvěle zahraný snímek o "dobrovolném" bezdomovci a jeho přežívání a pohledu na svět. Možná zbytečně dlouhé ale David Thewlis je dokonalý.
Minimalistický, potemnělý, existenciálně filozofický snímek s notnou dávkou píchání - tak bych charakterizoval tuhle černou komedii. Hlavním hrdinou je Johnny, ukecaný intelektuál a konspirační teoretik. Hned na začátku se ukáže v té nejlepší tmě, když v zapadlé uličce v Manchesteru znásilní ženu, než dorazí její rodina a odežene ho. Johnny pak ukradne auto a uteče do Dalstonu, "vychrtlé a nenáročné oblasti" ve východním Londýně. Vydává se k domu Louise, jeho bývalé přítelkyně, která ze setkání s nim není moc nadšená. Pracuje jako úřednice a má dvě spolubydlící, nezaměstnanou hippy-dippy kamarádku Sophii a hlavní nájemnici Sandru, což je zdravotní sestra, která je pracovně v Zimbabwe. Johnny si se Sophií rozumí, společně kouří cigára a jointy a také si spolu pěkně zapíchají. Za chvíli ho to omrzí, k Louise se chová chladně, a tak se vydává do ulic Londýna. Každému vykládá svůj pohled na svět a některé lidi to dokonce zajímá. Mezi nimi je třeba mladý feťák, Skot Archie, který zoufale hledá svou přítelkyni Maggie na Brewer Street. Ten se s ním chvílemi baví, a chvílemi mu chce rozkopat hlavu, protože na něj má Johnny blbé kecy. Pak se zase chvíli toulá s jeho hladovou přítelkyní Maggie, a nakonec se oba sejdou, aby se mohli dále hádat a nenávidět. Dalším člověkem, kterého potká, je Brian, hlídač, který se v noci stará o prázdnou kancelářskou budovu, a jeho práci Johnny nazývá "nejnudnější prací v Anglii". Brian mezitím plánuje, že se v budoucnu odstěhuje do chalupy u moře. Pak to Johnny zkouší na opilou ženu, kterou ale odmítne poté, co si všimne jejího tetování - lebky se zkříženými hnáty na rameni. Pak sedí Johnny v kavárně a zkouší to na mladou a krásnou servírku, se kterou jde až k ní domů. Servírka však zájem moc neprojevuje a nakonec se rozbrečí a vyhodí Johnnyho ven. Pak otravuje chlapíka, který rozlepuje plakáty, ten na něj ale také není zvědavý. Shodí Johnnyho na zem, kopne jej a odjede s Johnnyho oblečením a knihami v autě. No a na závěr Johnnyho skope v temné uličce banda chuligánů. A tak se Johnny vrátí do bytu, kde se mezitím nakvartýroval majitel jménem Jeremy, což je sadista a psychopat, který znásilnil zezadu Sophii. Johnny je zraněný a totálně mimo, a jeho záchvat paniky vzbudí spícího Jeremyho. A jako třešinka na dortu se do bytu vrátí z cest Sandra, která je zděšena tím bordelem, který doma najde. Chtěla si dát horkou koupel a zalézt do postele, místo toho musí uklízet bordel a ošetřovat Johnnyho. Nakonec se Louise povede vyhnat Jeremyho ven z bytu, ale po něm také odchází labilní Sophie, která se cítí opuštěná a odmítnutá. Louise a Johnny se jakoby usmíří a chtějí se vrátit do Manchesteru, ale Johnny nakonec sebere prachy a odejde se zase poflakovat po ulici. Co k tomuto filmu dodat? Zdlouhavá, depresivní, existenciální až nihilistická černá komedie, která nešetří násilím, vulgaritami a oplzlostmi.
David Thewlis v tomto náročnom a zdrvujúcom filme stelesňuje kompletne porúchaného človeka, ktorý sa potuluje špinavým Londýnom, filozofuje nad životom a ne-životom, stráca sa vo svojej komplikovanosti a aby unikol zo svojej hlavy, tu a tam niekoho pouráža alebo znásilní. Nedôjde k žiadnemu vykúpeniu, ani ho nebude zžierať svedomie, len vás nechá sledovať jeho potulky životom, ktoré vedú odnikiaľ nikam. Bude vás odpudzovať, budete mať chuť ho zbiť, ale zároveň vás bude svojimi inteligentnými monológmi tak fascinovať, že možno by ste ho predsa len radi stretli a podebatovali s ním o Bohu, o čase, o živote, o Nostradamovi, o konci sveta, o knihách, o psoch, o rozvážaní pizzy alebo o ničom. David Thewlis tu excelentne stelesnil jednu z najzaujímavejších fiktívnych postáv, ktoré možno vidieť na filmovom plátne, a predsa je to ťažko stráviteľný film, ktorý neviete či budete mať radi alebo nie.