filmfanouch6
12 644 bodů •
10
Byl to ambiciózní plán. Před rokem 2012 se zdálo prakticky nemožné, že by mohla uspět strategie, která sází na to, že několik filmů postupně bude směřovat k jednomu vyvrcholení a dojde tak prakticky k vytvoření filmového seriálu. Šikovný producent Kevin Feige to ovšem zvládl a i když počátky nebyli jednoduché, dnes patří mezi ty nejmocnější lidi v Hollywoodu. Tím definitním krokem k tomuto postavení ovšem nebyli první sólovky Iron Mana, Thora a Captaina Ameriky, nýbrž právě vyvrcholení 1. fáze Marvel Cinematic Universe. První filmoví Avengers jsou ovšem nejen zásadním komiksovým milníkem, ale i stěžejním filmovým milníkem, který ovlivnil mnoho. Především i proto, že rázem chtěl praktický každý svůj vlastní filmový vesmír a především onu stěžejní událost. Úspěchu prvních Avengers se ovšem od roku 2012 prakticky nikdo přiblížit nedokázal. Spider-Man, X-Meni či Fantastická čtyřka tehdy sice k sestavení epické komiksové týmovky dostupní nebyli, i skrze své první filmy ovšem Marvel Cinematic Universe dokázalo představit partu hrdinů, kteří dokázali obstát jako ti, na kterých bude budoucnost Marvel Cinematic Universe stát. Řeč je především o Robertu Downey Jr., který se v roli Iron Mana stal jedním ze stěžejních pilířů MCU, platí to ovšem i o Thorovi Chrise Hemswortha, Captainu Americovi Chrise Evanse i Black Widow Scarlett Johansson. První Avengers ovšem poprvé dokázali v akci předvést i Hawkeye a i Mark Ruffalo, který na poslední chvíli nahradil Edwarda Nortona v roli Bruce Bannera/Hulka se stal automaticky nejoblíbenějším představitelem Hulka. Chtělo to pak jen ty správné šikovné ruce, které Avengers vyšlou na jejich první misi. Ať už si z dnešního pohledu o Jossi Whedonovi myslíme cokoliv, tehdy byl naprosto ideální volba. Ne proto, že by měl za sebou obrovské zkušenosti s natáčením blockbusterů (jeho režijním debutem bylo Serenity, filmové pokračování/vyvrcholení jeho seriálu Firefly), ale proto, že vždy jako scenárista uměl pracovat s postavami, jeho dialogy byli ping-pongové a především skvěle zvládnul to, že ve vzájemné interakci spolu fungovali zcela odlišné postavy. I díky jeho umu tak dialogy mezi milionářským playboyem, norským bohem hromu a variací na Dr. Jekylla fungovali. Dokazuje to i fakt, že si jde i po dekádě z prvních Avengers pamatovat spousty trefných hlášek, které většinou stavěli právě na interakci protikladů. Interakci protikladů, kteří se ovšem musí spojit v zájmu o záchranu světa. Whedon především v roce 2012 zvládl natočit naprosto parádní blockbuster. Ten typ blockbusteru, který pochopitelně staví na akci a i po dekádě jde s láskou vzpomínat na spousty těch ikonických momentů, které měli a dodnes mají neskutečnou sílu. A to i přesto, že mnoho navazujících marvelovek se pochopitelně snažili být větší a velkolepější. Stěžejní je ovšem to, že ve srovnání s Infinity War a Endgame pořád první Avengers vyloženě nepůsobí jako chudý příbuzný, naopak se v roce 2012 dalo jen polemizovat nad tím, zda jde tuhle komiksovou událost v pokračováních nějakým způsobem posouvat. Bitva o New York je ovšem i po dekádě naprosto skvělá záležitost, která je nadále schopná vyvolat parádní husinu. Především i díky parádnímu soundtracku Alana Silvestriho. Důležité bylo ovšem i to, že Whedon dokázal každé z šestici ústředních postav (+ záporáka Lokiho, Nicka Furyho, Phila Coulsona a dalších) dodat vlastní momenty, které si dokázali ukradnout pro sebe. Nikdy tak díky tomu nejde vyloženě tvrdit, že si pro sebe první Avengers krade jeden z členů, protože Whedon dokázal nepodcenit fakt, že jde pořád o týmovku. I Hawkeye v podání Jeremyho Rennera tak ve finále dostane pár momentů pro sebe a šanci předvést, že mezi nejmocnějšími hrdiny světa není tak úplně omylem. Whedon ovšem zvládl prodat i pochopitelnou rivalitu odlišných eg Iron Mana a Captaina Ameriky, Bruce Bannera, který se snaží žít se zeleným obrem v jeho těle i Thora, pro kterého je táhle snaha o záchranu planety Země tak trochu osobnější. Whedon poté k pojetí akčních scén přistoupil hravě, hravě díky tomu ostatně velmi působí akční sekvence. První Avengers navíc působí jako film, který jeho tvůrci točí z lásky k látce, Whedon jakoby si užíval, že právě on dostal tu čest převést nejslavnější superhrdinský tým na velká plátna. Je to poznat právě v oné péči o postavy, nápaditost a především definici velké události. Byli to teprve první Avengers, kteří dokázali neskutečný potenciál celé franšízy a kteří donutili i samotné hlavouny v Marvel Studios přemýšlet ve větších horizontech. I přes aktuální nadávky na to, jak Marvel pořád jede na jistotu, jejich schopnost vše proměnit ve zlato už je okoukaná a že už to není ono, musí se nadále uznat, že v rámci řemesla a péče o postavy Marvel neklesá. Jednu z nejvýraznějších péči ovšem přeci jen i po letech nejspíš předvedl Joss Whedon u vyvrcholení první fáze. Následující marvelovky se budou moci snažit sebevíc, WOW moment u prvních Avengers se ovšem podaří překonat málokomu. V roce 2012 se totiž skutečně psali dějiny nejen žánru komiksových adaptací, ale i filmového průmyslu. Pár let pečlivě budované Marvel Cinematic Universe se dočkalo svého prvního pořádného vyvrcholení a i po letech je to stejně silný zážitek jako kdysi. Těžko se ovšem tehdy dalo čekat, jak daleko to Marvel Cinematic Universe ještě dotáhne..... Viděno v kině: 2x
