Současná verze bizarního světa, ve kterém neexistuje etika na úkor medicíny a života. A jedna dětská láska. To vše v kontrastně vyumělkovaných záběrech Británie, kde jsem se na pár minut ztratil v melancholii. Smutné, krásné - 85% [HD]
Tenhle film o zneužívání lidských klonů v naší alternativní minulosti se mi z mysli jen tak nevypaří. Představa, že by se něco podobného jako se (ne)stalo na internátní škole Hailsham mohlo přihodit nám, naší společnosti, respektive, že bychom něco takového dopustili, je děsivá. I proto se na film znovu asi dlouho nepodívám, utíkaje před temnými stránkami vlastního já.
Tohle byla tedy síla. Ukázka, že pomalý film neznamená špatný. Z tohoto filmu mi bude příjemně smutno ještě hodně dlouho a přitom bych se na něj klidně podíval znovu.
Doporučuji pouštět dohromady s filmem Ostrov (2005) pro lepší pochopení, proč se leckdo směje Michaelu Bayovi.
Na film jsem kdysi viděl trailer a nijak zvlášt mne nezaujal. Výsledek mne nezaujal úplně stejně. Během celého filmu totiž nevíte, zda se na něj dívat jako na sci-fi anebo jako na film, zobrazující alternativní současnost, anebo je to v podstatě jen drama, které vysvětluje současnost po svém. Nic z tohoto není zřejmé a jako divák jsem si tedy za celou dobu nenašel ke snímku cestu. Těžko se tedy popisuje, o čem film vlastně je – napíšu tedy zde jen pár klíčových slov – klonování, dárcovství orgánů, pečovatelství, internátní škola, vzpomínky na dětství. Na druhou stranu je ve filmu Carey Mulligan (která prostě hraje čím dál lépe a adekvátně k tomu i její vystupování působí více sympaticky a její roli ji prostě vždy věříte), bohužel ale i Keira Knightley (které jsem vážně ještě pořád nepřišel na chuť, asi jsem ale jeden z mála na tomto světě) – ostatní herci nestojí moc za zmínku, nevynikají ani v kladném ani záporném slova smyslu. Největší slabinou filmu tedy je scénář (velmi chaotický), dále je to vše natočeno velmi průměrně (měné chaoticky, zbytečné záběry), ale v některých případech dobře zahráno. Pro mě průměr a na film se znovu nepodívám.