Docent Jindřich Beránek a docentka Růžena Beránková jsou manželé. On pracuje ve fabrice, ona učinila významný objev, a to prostředek k ovlivňování snů. Zatímco demonstruje svůj objev na mezinárodním symposiu, řeší on problém stále padajícího jeřábu. Řešení najde v komiksovém seriálu o Jessii, Supermanovi a antigravitačních rukavicích. V noci se mu zdá o Jessii pronásledované Supermanem a pistolníkem. Protože mluví ze spaní, probudí manželku, která s pomocí somniografu uvidí jeho sny ve chvíli, kdy se stará o polonahou Jessii... Probudí ho a píchne mu dávku svého preparátu. Když se však docent ráno probudí, zjistí, že má v posteli živou Jessii. Jeho žena najde v koupelně pistolníka a v kuchyni Supermana. S hrůzou si uvědomí, že sny se zhmotnily. Jessii se podaří z bytu uprchnout a dostat se na přednášku doc. Beránka. Studenti se pustí do boje se Supermanem a pistolníkem, až jsou nakonec všichni zatčeni policií. Beránek je odsouzen ke třem dnům vězení a jeho žena dostane za úkol zhmotnělé sny zlikvidovat. Ve vězení domyslí Beránek řešení rukavic a uprchne, aby je mohl v laboratoři dokončit. Budou se mu hodit, protože jeho žena se právě chystá pohledné sokyně zbavit, a když to jinak nepůjde, třeba ji i roztrhnout.
Tohle prostě ne, ten film rád nemám. Jakési zesměšnění Amerických komiksů, nebo o co jde? Postavy nudné, nepomohl ani Pan herec Jiří Sovák. JE to sice parodie, ale mě to prostě přijde trapné a šroubované. Inu je to svérázný film a každému se líbit nemusí. V tomto případě jdu silně proti proudu.
Saudkovy komiksové kresby ani krása Olgy Schoberové z toho opravdu nevytřískají víc, než jak by se mohlo na první pohled zdát. Pravda, originalita zde nějaká je a propojení s komiksem je úctyhodné, ale vtip tomu zoufale chybí. Duo Vorlíček/Macourek předvedli později mnohem lepší kousky.
Karel Effa byl zděšený ze scény, v níž se měl s kulturistou Jurajem Višným zhoupnout na drátech elektrického vedení. Nakonec se dozvěděl, že scéna je dávno natočená s kaskadérem a štáb si z něj jen dělal legraci.
Roli Supermana hrál Slovenský kulturista Juraj Višný.
Scéna, v níž z ucha krávy vylétne mrak ovádů, se natáčela v prosinci. Sehnat v zimě tyto mouchy bylo prakticky nemožné, proto byl už v létě požádán biolog z jednoho výzkumného ústavu, aby připravil na zimu "čerstvé" ovády.