Proč se Petr Vachler nedohodnul s prezídiem ČFTA o prodeji Českého Lva?

Jako první nás zajímala situace okolo diskutovaných 25 milionů, jimiž celý mediální kolotoč okolo Českého lva započal. Petr Vachler nevyvrátil, že tato částka skutečně padla, nebyla však z jeho úst. „Nejmenovaný režisér se mě opakovaně na společném jednání ČFTA ptal, za kolik bych byl ochoten prodat ochrannou známku Českého lva. Nakonec jsem odpověděl, že prodávat nic nechci a kdyby už nebylo zbytí, tak možná za hodnotu jednoho českého celovečerního filmu. A v duchu této hypotetické situace zazněla i otázka „takže 25 miliónů?“. Ačkoli jsem sumu sám nevyslovil, ani nepotvrdil, v tisku bylo autorství připsáno mně. Dodal jsem, že když někdo něco chce koupit, musí s nabídkou přijít sám, já žádnou částku vyslovovat nebudu.“

Informací kolujících od jednoho média k druhému a vyvolávajících dle Petra Vachlera zmatek, bylo více. „Já jsem nikdy nenabízel k odprodeji značku Českého lva ani za 10 miliónů, byla to nabídka prezídia ČFTA. A chcete-li si uchovat pozici důstojnou vámi doposud odvedené práci, snažíte-li se najít odpovídající kompromis, jste označen za licitátora. Tam, kde padaly konkrétní finanční částky, šlo vždy o nabídky prezídia ČFTA. Téměř nikdo z novinářů nenapsal, že jsem s nabídkou z 31.5. souhlasil. Pro mě celkově neuvěřitelný zážitek. Souhlasíte s nabídkou druhé strany, ale ta svou vlastní nabídku odmítne. To už se ale ČFTA, dle mého názoru, nechtěla dohodnout.“

Problém je v tom, že odpověď Petra Vachlera byla členy prezídia interpretována jinak, než měl její autor v úmyslu. Zatímco on považoval svou odpověď za přijetí nabídky a uvedl pouze ke zvážení dvě své prosby, prezídium odpověď četlo jako negativní a prosby interpretovalo jako protinávrh s novými podmínkami dohody. „Na jednání s Petrem Vachlerem dne 3. června t.r. bylo členy prezídia jednoznačně deklarováno, že odkup ochranné známky je vzhledem k dosavadnímu vývoji jediná přijatelná varianta, nabízená cena je konečná a další návrhy budou považovány za účelové protahování jednání. Petr Vachler si vzal týden na rozmyšlenou a po uplynutí této lhůty zaslal prezídiu protinávrh, který znamená navýšení ceny na 20 miliónů a zachování vegetariánského rautu na slavnostním večeru.“ Kde se náhle objevila suma 20 miliónů? Petr Vachler proto vyslovil prosbu, nikoliv podmínku, že by se navrhovaný odkup ochranné známky Český lev prodloužil z 10 let na let 20 za stejných ročních platebních podmínek, neboť první návrh prezídia ČFTA mluvil jen o licenci bez prodeje a druhý o prodeji. Druhou prosbou bylo zachování vegetariánského rautu do odprodání značky.

Dnes tedy víme, že jednací strany nedošly společného výsledku. V poslední tiskové zprávě ČFTA se píše i následující informace: "Není vyloučeno, že v budoucnu dojde k dohodě s majitelem ochranné známky, v tomto okamžiku prezídium považuje jednání za ukončená a nebude usilovat o získání značky Český lev.“

Je to bezpochyby ztráta především pro český film, jehož jménem se obě strany zaštiťovaly. Je nicméně otázkou, do jaké míry byl veden skutečně boj o prestižní ceny pro český film a do jaké míry šlo o to, že se jisté skupince lidí nelíbilo jedinečné postavení někoho jiného. Kdyby skutečně chtěla Akademie zachovat křišťálové sošky Lva, nepochybně by Petra Vachlera (který navíc s nabídkou souhlasil) neodmítla. A jak to s Českým lvem bude nadále? K případnému dalšímu ročníku Vachler uvedl následující: „To musím zvážit. Zájem musí mít především filmaři a také sponzoři. Předběžný zájem o vysílání slavnostního předání Českých lvů má Nova i Prima. Ale nechci předbíhat, jak se rozhodnu, jak se rozhodnou filmaři, televize, finanční partneři. Možná budou rozhodovat i návštěvníci kin, možná to bude nová porota ČFA Česká filmová akademie, možná Český lev skončí, protože člověk má dělat věci z radosti a pokud je druzí lidé chtějí. Možná se dohodneme nakonec s ČFTA. Vše bude tak, jak má být. “

Říkal jste, že jste na podmínky prezídia ČFTA nakonec přistoupil, jak tomu mám rozumět?
Přistoupil, alespoň jsem si to myslel. V pondělí 10.6. jsem měl odpovědět ano nebo ne na druhou, pro mne změněnou a horší nabídku, tedy prodat ČFTA Českého lva. Bohužel, dopis jsem prý naformuloval pro prezídium nečitelně, i když jsem si osobně myslel, že čitelně. Proto jsem v úterý ještě jednou vše srozumitelně potvrdil. Písemně i telefonicky. Po té ve středu na jednání jsem souhlas s podmínkami zopakoval a na tiskovce znovu potvrdil, že s nabídkou souhlasím. Nebylo to nic platné. Prezídium se drželo pondělního rozhodnutí, že jsem odpověď nesrozumitelně naformuloval. Mé opakované potvrzení nebylo nic platné.

Tomu nerozumím, s podmínkami jste souhlasil a nedohodli jste se? 
To se někdy stává. Prezídium tvrdilo, že chyba je na mé straně, že se mnou se nedá dohodnout. Často jsem nabýval pocitu, že to byl dlouhodobý cíl, neochota hledat kompromis vyhovující oběma stranám klesala s každým jednáním a já se tím ocital pod silným tlakem. Souhlas nemusí znamenat dohodu. Taková je doba. Ani já tomu nerozumím.

Co si mám představit pod tím, že se s vámi nedá dohodnout?
To je asi otázka mířená špatným směrem. Za dvaadvacet let jsem toho natočil, vyprodukoval a vybudoval dost na to, abych si troufnul tvrdit, že jsem otevřený dohodám a nepamatuji se, že bych se s někým vysloveně nedohodnul. Konec konců dvacetiletá existence Českého lva nevypadá, že by jí řídil nějaký misantrop. Chápu, že mohu vadit svými názory na svět, ale samozřejmě může jít o čistě obchodní zájmy. Určitě tu hraje i fakt příliš dlouhého působení Českého lva spojeného autorsky s mou osobou.

Jak jste ke konkrétním částkám v návrzích došli?
Prezídium ČFTA se skládá převážně z producentů, nebo akademiků, kteří v oboru podnikají a nejsou jenom tvůrci. Obě finanční nabídky učinili akademici. Prezídium ČFTA bylo aktivní složkou, která chtěla odkoupit Českého lva.

ČFTA je tak bohatá?
To by nebyly peníze ČFTA, ale sponzorské peníze vázané na dobré jméno Českého lva. Nikdo by nic nedával z vlastních peněz, ale z budoucích sponzorských zisků. Navíc Česká televize sama nabídla, že by se na licenci podílela. Je to zcela standardní přístup k převzatým, licencovaným a autorským formátům.

Vy jste tedy žádný konkrétní požadavek neměl?
Znovu opakuji. Prodávat jsem nechtěl. Finanční nabídky pocházely od prezídia ČFTA nejdříve to byla nabídka odkupu licence na pět let s možností prodloužení smlouvy o dalších pět let a to za jeden milion ročně, později změněná na celkový odkup ochranné známky Český lev za 10 miliónů se splatností po dobu 10 let.

Byly podle vás nabídky adekvátní hodnotě ochranné známky respektive prestiži Českého lva?
Asi ne, ale to je už je teď passé. Víte, ono je velmi těžké s rozvahou a klidem dojít ke konsensu, když jste nucen k rozhodnutí z donucení. A navíc při vědomí, že se dvacet let o Českého lva staráte, ze zisků navíc hradíte chod ČFTA i ztrátovou Elsu. Tam jsem už musel sáhnout i do vlastní kapsy. Nakonec tu byly i ultimativní termíny. Stanovili jsme si finální termín jednání do konce června, ten byl ovšem prezidiem jednostranně zkrácen.

Je ještě šance na společné pokračování?
Teoretická. ČFTA nevyloučila možnost dalšího jednání a dohody v podzimním termínu. Nevím. Pro obě strany to může být pozdě.

Jaké tedy byly největší dlouhodobé výtky prezídia ČFTA vůči vám?
Jednoznačně změna podoby večera. Zrušit diváckou cenu, cenu za nejlepší zahraniční film, ukončit nominační večery a s ním spojené ceny, hlasování o nejoblíbenějšího herce a herečku, omezit sponzory na minimum, neubírat se cestou zábavy.

Proč jste tedy neustupoval? Třeba byste pokračovali ve spolupráci s ČFTA?
Kdybych podlehl už dříve všem návrhům, Český lev by pravděpodobně neměl být z čeho financován, podobně jako Elsa, nominační večer by neexistoval a sledovanost by byla zásadně nižší a z toho by začaly plynout další producentské problémy. Zvolil jsem cestu, která možná udržela Českého lva déle při životě. Celá řada cen se už z obrazovek prakticky vytratila, nebo jejich sledovanost zásadně klesla.

Jaká tedy byla vazba Českého lva na ČFTA?
Českého lva jsem založil v roce 1993 jako živnostník, což jsem doposud a vlastním autorská a licenční práva. ČFTA Českou filmovou a televizní akademii jsem založil v roce 1995 po dohodě s Miroslavem Ondříčkem jako rozhodčí orgán. Byly a jsou to dvě samostatné společnosti.

Proč tedy ČFTA usilovala o Českého lva?
Prezídium ČFTA získalo pocit, že jí tyto ceny mají patřit, neboť svým jménem rozhodovala o výsledcích. Někteří členové mi říkali, že zásadní chybou je, že jsem vybudoval prakticky státní cenu a tu je potřeba odevzdat. Pokusili jsme se o to, ale umění jednat neprojevila ani jedna strana.

Odevzdat?
Byly i návrhy, abych vše zdarma předal. Nebyl jsem sám, komu to trochu zavánělo odérem malého znárodňování. Taková je doba. Pokud druhá strana bude mít zisk a sponzory, nenašel jsem k tomu důvod. Mluví se společnosti ČEZ, jako o novém partnerovi cen, tak nevím proč zdarma.

Ale Českého lva jste přece jen nabídl ČFTA zdarma.
To je pravda, ale nikdo o tom nepsal ani nemluvil. Pokud by po mně neměl další subjekt zisk z této činnosti, předal bych Českého lva zdarma. Tedy pokud by Českého lva financovalo například jen Ministerstvo kultury nebo Státní fond kinematografie. Pak bych Českého lva přenechal licenčně za 1 korunu ročně. To jsem nabídl, ale prezidium ČFTA považovalo tuto verzi ze nereálnou. Prezidium ČFTA tuto myšlenku nerozvíjelo, nechtělo o tom nijak podrobněji jednat. Média tuto zprávu ignorovala. Žijeme ve zvláštní době.

Jaký je váš názor na ukončení spolupráce s ČFTA, kterou jste sám založil?
Mrzí mě to, ale všechno je asi tak, jak má být a v daný okamžik to nemůže být jinak.

Co vám po dvaceti letech práce řekli členové prezídia ČFTA?
K tomu bych se nevyjadřoval. Ale pokud jste viděli film „Hoří, má panenko!“, tak si maličko připadám jako onen vysloužilý náčelník hasičů, co dostane za zásluhy prázdnou krabičku na hasičskou sekerku. Nebo možná ani to ne. Ale jak se říká, nic nečekejte, nebudete zklamáni.

A váš současný pocit z celé situace?
Obrovské životní poučení.