Pamatujete na scénu, v níž si Steve nechává vytrhávat chlupy na těle a řve přitom náhodné nadávky na nevinnou asijskou pracovnici? Steve si chlupy nechal trhat doopravdy, i když věděl, že to nebude moc příjemné. Scéna byla improvizovaná přímo na place a Carell nepoužil žádné prostředky, které by mu pomohly trochu tu bolest potlačit. Sám se pak přiznal, že toho lituje. Úžasné ale je, když pozorujete především ženu, jež ho depiluje. Tu totiž vybrali hlavně kvůli jejím schopnostem s "lepidlem a strhávací páskou" (jsem chlap, nevím jak se tomu říká) nežli kvůli jejím hereckým zkušenostem.
Charlize pro mě byla jediným téměř zapamatovatelným faktorem filmu, ale stejně si nevzpomenu na scénu, kde by tak intenzivně křičela, aby si protrhla břišní sval. Charlize se do své role asi hodně ponořila, že jí nějaký nedůležitý sval v tento moment vůbec nezajímal a ona pokračovala dál v hraní.
Samozřejmě, většina wrestlerů dělá mnohokrát nebezpečnější věci, než ty, které tu zmíním, ale hlavní je především to, že Mickey Wrestlerem není a v době natáčení mu bylo 56 let (!!!). Ve scéně, kdy si Mickey vyndá z rány břitvu, aby mohl předstírat zranění, si z rány vyndá opravdovou žiletku a opravdu se pořeže. Tudíž se Mickey pořezal ve skutečnosti, kdy předstíral, že je někým, kdo se řeže ve filmu a ten někdo předstíral, že se řízl v souboji. Dává to smysl? Asi ne, ale to nevadí, klíčové je, že to opravdu udělal.
Tato informace lítala po internetu ještě dříve, než šel film do kin, takže ji berte s rezervou. Při scéně, kdy Candie hraný DiCapriem zjistí, že tu něco nehraje a naštvaně bouchne do stolu, si pořeže ruku. To ale nebylo ve scénáři a Leonardo si ruku opravdu omylem pořezal. Pokračoval ale v roli a vyšla z toho jedna z nejlepších scén filmu. Ještě že už konečně dostal toho Oscara.
Ellen hrála Ashovu sestru Cheryl (ano, tu co měla úchylku na stromy) a v jednu chvíli musela ve filmu běhat sem a tam v lese. Natáčení této konkrétní scény prý trvalo několik hodin a byla to jedna z těch nejchladnějších nocí za dlouhou dobu. Když se filmaři rozhodli, že to ten den zabalí a půjdou domů, všiml si režisér Raimi, že Ellen má celé nohy od krve. Prostě běhala a řezání několika desítek kořenů a ostrých kamínků si nevšímala. Co je na tomto ohromující je fakt, že pro Raimiho a Campbella byl tento film průlomový, pro Ellen vůbec. Přitom se tolik snažila, aby kvůli ní natáčení nepřerušili.
Už v úvodu jsem zmínil, že Daniel má trošku bláznivé metody při přípravě na roli. Ale neplatí to jen v herectví. Když hrál jednou se svými dětmi na slepou bábu, do očí si nakapal neznámý prostředek, kterým si chtěl navodit pocit slepoty, aby nepodváděl... po deseti minutách ho odváželi na pohotovost. Před natáčením Mojí levé nohy (pěkný začátek věty) se Daniel nechal "uvěznit" na kolečkové křeslo a pohyboval pouze levou nohou, stejně jako jeho postava ve filmu. Dokonce i Danielův agent měl prý jeho chování dost a pořádně ho seřval. Daniel si v průběhu natáčení zlomil 2 žebra, protože se po zemi plazil, i když nemusel, ale nakonec si odnesl Oscara a to se počítá.
Gene Kelly zpíval v dešti titulní píseň muzikálu, když byl zrovna nachlazený a zápasil s velkými horečkami. Nejen on se ale obětoval pro blaho filmu. Donald O’Connor strávil po dozpívání "Make-Em Laugh" tři dny v posteli, protože byl naprosto vyčerpaný a tělo ho vůbec neposlouchalo. Chudák Debbie Reynolds zase měla zakrvácené nohy po taneční sekvenci písně "Good morning", protože Gene chtěl ono číslo mít prostě perfektně natočené a nedal nikomu nic zadarmo. Tento film si rozhodně zaslouží obdiv i po tolika letech a (přiznávám, že je to můj vůbec nejoblíbenější muzikál) i přes mnohé nesnáze hereckého osazenstva dokáže vždy vykouzlit úsměv na tváři.