Hobit: Neočekávaná cesta - 8 obrovských rozdílů mezi knihou a filmem

A i když se film podle kritik a ohlasů diváků velmi povedl (což neznamená, že je bez chyb), nachází se v něm několik výrazných nesrovnalostí s knihou. Pojďme se na ně podívat. Ti, kteří snímek neviděli, by samozřejmě měli číst dále jen na vlastní nebezpečí, neboť článek obsahuje velké spoilery.

Dříve, nežli vidíme Bilba nebo Gandalfa, představí nám Peter Jackson Erebor, trpaslíky a draka Šmaka, který jim nemilosrdně rozdrtí jejich drahocenný palác. Sice ve formě flashbacků, ale přesto. Je to podobné jedničce Pána Prstenů, v němž hned na začátku pro změnu běží Galadriel. Sami si určete, jestli Jackson zvolil moudrý začátek pro svůj příběh.

V tomto extra flashbacku o Ereborovi vidíme i partu elfů, kteří přihlíží Šmakově demolici a nezapojí se do obrany. To Thorinovi stačí, aby elfy začal nenávidět a pohrdat jimi, což se odhalí, když Gandalf navrhne, že by měli jít do Roklinky. elfové a trpaslíci nikdy nebyli zrovna přátelé, tahle scenáristická kudla do zad je ale pro Thorina tím nejlepším důvodem k nenávisti.

Nejspíše proto, že psal J. R. R. Tolkien Hobita pro děti, je v něm hodně zpěvu. Filmaři se písně rozhodli využít, ale jen některé. Ve filmu hned dvakrát zpívají Trpaslíci při své nečekané návštěvě u Bilba. Píseň Elfů vítajících bandu do Roklinky a dvě písně Goblinů naopak ve filmu nejsou.

Zkušený, ale skromný a trochu pomatený kouzelník, zmíněný krátce i v Pánu Prstenů, se v Hobitovi vyskytl poprvé a to když varoval Bilba a Gandalfa ohledně nebezpečí v podobě Necromanta, a.k.a. Saurona. Žádný z těchto detailů není uveden v knížce. Jsou ale k nalezení ve filmu, nejspíše proto, aby na Hobita filmová trilogie Pán prstenů poté lépe navazovala.

Protože vše, co je k vidění v Hobitovi, je limitováno tím, co vidí hlavní hrdina Bilbo, není nám umožněno být úplně u všeho. To platí i pro schůzku Gadalfa, Sarumana, Galadriela a Elrond, jíž Tolkien popisuje ve svých dodatcích. Tvůrci ji přesto zařadili do Neočekávané cesty z důvodu, aby přivedla známé tváře z Pána Prstenů. Všechno tohle se děje, když je Bilbo spolu s trpaslíky dole. V knize je to několik týdnů, ve filmu pouze den či dva.

Ve filmu je předložena bitva trpaslíků a skřetů, kde Thorin usekne svému největšímu oponentovi Azogovi ruku a ten se odplazí do bezpečí. Brzy se dozvíme, že Azog nezemřel a že výpravu celou dobu sleduje. Jde o změnu, která slouží napětí. Kdyby trpaslíky sledovala pouze banda rozzuřených skřetu, nebylo by to tak intenzivní, jako pomsta od starého rivala.

Možná si myslíte, že skalní obři, kteří partu přeruší malinkou chvíli předtím, než se dostanou do gobliního doupěte, nebyly v knize vůbec. Byly, ale jsou tam o nich asi tři věty. Jackson se jim rozhodl dát trochu více prostoru. No, když už za ty efekty platíme, tak proč jich pořádně nevyužít, že?

V rámci knihy je Bilbo hobit, který se chce hlavně vrátit do pohodlí domova v noře. Ve filmu je tomu jinak. Největší změna jeho charakteru nastane, když jsou trpaslíci zajati troly. V knize se je to Gandalf, kdo se je snaží zabavit a který hraje o čas a doufá, že co nevidět slunko vysvitne. Ve filmu je to Bilbo, jehož tento chytrý tah napadne. Bilbo se také dost zasadí v konečné bitce Thorina a skřeta, díky čemuž připomíná spíše hrdinu nežli bojácného hobita.