Recenze: Hobit – Neočekávaná cesta vás naplno vrátí do nádherné Středozemě

Od chvíle, kdy Peter Jackson triumfálně zakončil Pána prstenů na oscarovém klání, se fanoušci modlili za zfilmování Hobita. Řadu let se projekt zdál prokletý – studio nemělo na natáčení peníze (ze stejného důvodu se čekalo na poslední bondovku Skyfall) a dokonce muselo obhajovat filmová práva na knihy. Podobné průtahy odehnaly od režie Guillerma del Tora, který na projektu dlouho pracoval a o svém odchodu mluvil jako o jednom z nejbolestivějších rozhodnutí kariéry. Tato „smutná událost“ se nakonec v dobré obrátila, neboť studio napnulo všechny síly a přemluvilo k návratu samotného Jacksona.

Od počátku se jevilo kontroverzní rozhodnutí, že na základě tenoučké knihy Hobit vzniknou filmy dva, zatímco komplexní knižní trilogie Pán prstenů si musela vystačit „jen“ se třemi filmy. Obavy nelze nechápat. ZatímcoPán prstenů byl velkolepým vstupem do nového světa, jímž si chtěl J. R. R. Tolkien vynahradit nedostatečnou mytologii rodné Anglie, Hobit byl dětskou knihou bez větších ambicí. Milou, ale nenáročnou, která nejvíce děsila pavouky. Osudovosti v ní moc nebylo.

Od počátku bylo jasné, že pro nové filmy, které chtějí navázat na „nepřekonatelné“, bude třeba nemalé dávky scenáristické improvizace. Od chvíle, kdy bylo ohlášeno, že se z Hobita stane rovnou trilogie, už je byl nevyhnutelný fakt. První díl Hobita tak v mnohém od knihy ubíhá. Ale není to na škodu. Daří se totiž vytvořit dojem první kapitoly, která předchází něčemu velkému. A jak už to tak u prvních kapitol, jež jsou tichem před bouří, bývá, není to zdaleka kapitola bezchybná.

Jackson se svým týmem do jisté míry opisuje z vlastní historie. Neočekávána cesta má velmi blízko ke Společenstvu prstenu, ať už mluvíme o úvodu v Kraji či následném putování, které představuje první záporáky a navrací do hry postavy z minulé trilogie. A zda padá největší kosa na kámen. Ve snaze o co největší odkaz je ve filmu řada starých známých tváří, většinou ale jejich účast (vyjma „mrk, mrk na původní trilogii“) postrádá větší smysl. I samotný Gandalf má spíše symbolickou roli (vždy se ve správnou chvíli zjeví jako deus ex machina, aby záhy stejně pohotově zmizel)

Příliš dobře nepůsobí ani úvodních čtyřicet minut, kdy čekáme na to, až mladý Bilbo konečně vyrazí na cestu. Rámování „současností“, v níž starší Bilbo (Ian Holm) sepisuje svůj příběh, zatímco kolem krouží Frodo (Elijah Wood), má své logické opodstatnění, tempu ale nepřidá. A sedící nostalgický hobit zdaleka tolik „nenakopne“ atmosféru, jako úvodní slavnost ze Společenstva.

Je pochopitelné, že natolik očekávaný projekt bude podroben přísným testům a mohu vám zaručit, že se nepochybně najdou tací, pro které bude vše, co jsem vypsal, pouhou špičkou negativního ledovce. Bylo by ovšem nefér o Jacksonovi tvrdit, že pošlapal vlastní odkaz, nebo to udělal „pro prachy“. Něco takového není z filmu cítit ani omylem. Každý obraz, každý moment je výsledkem pečlivé přípravy, efekty jsou naprosto špičkové (včetně obřích vlků – takže to jde!), nechybí emoce, magické záběry na nádhernou krajinu, strhující akční scény i chvíle překvapení. Především ve druhé polovině se naplno vrátí atmosféra, pro kterou se stala původní trilogie velebeným dílem.

Pochvalu si zaslouží i vynikající soundtrack, především pak naprosto přirozený a nenásilný přechod od klasických motivů Pána prstenů k novému, který je znám již z uvolněných trailerů.

Háček je tu zkrátka v expozici, která má délku téměř celého filmu a i tak dostatečně nepředstaví nové postavy (ze třinácti trpaslíků si zapamatujete stěží polovinu). I Martin Freeman se musí hodně snažit, aby vás o svých kvalitách nakonec přesvědčil. Podaří se, ale scenáristé mu to neulehčují.

I přes všechny výtky ve vás návrat do Středozemě vyvolá to správné chvění a – což považuji za největší vítězství – ukáže, že bude ve třech filmech o čem vyprávět. Těším se na další dějství.

Hodnocení: 80%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete  ZDE

P.S. Dabing je ucházející, vyjma česky nazpívané písně trpaslíků. Za to by měl jít někdo sedět. A o 3D lepší nemluvit. Je tradičně naprosto zbytečné a v 99% scénách nepostřehnutelné.